Deset let, 240 stran, 140 fotografií, 11 příběhů. To je ve čtyřech číslech knížka dvaatřicetiletého fotografa Davida Těšínského. Vydal ji vlastním nákladem v češtině a angličtině, dohromady 1100 kusů. Peníze na její vydání získal od čtenářů, kteří si ji dopředu předplatili. Pak je sice utratil v Mexiku, ale knížku nakonec s pomocí rodiny vydal. A stojí za to, fotografie i texty jsou mimořádné.
Mají v sobě emoce, působí velmi autenticky a upřímně a nabízejí pohled na současný svět, který většina z nás nezná. Představují třeba rapery v New Yorku, vězně na Ukrajině, ženy v Donbasu, přepracované úředníky v Japonsku nebo milence v Iránu. A možná ještě zajímavější je to, jak Těšínský - prostřednictvím svých fotek a zejména textů - vypráví i sám o sobě. Včetně toho, jak se mu zastavilo srdce v San Francisku a málem tam zemřel kvůli předávkování drogami.
Těšínský se učil fotografovat na učilišti, kam šel po základní škole. Maturitu si nikdy neudělal, a je podle svých slov rád. Publikoval v mnoha českých i světových médiích, dlouhodobě spolupracuje s měsíčníkem Reportér. Rovněž výstavy měl v mnoha zemích světa. V poslední době se kromě fotografie věnuje natáčení videodokumentů.
Na to všechno jsem se ho zeptal: jak definuje dobrou fotku, co dělá z fotky umělecké dílo, v čem je podle něj smysl života a co očekává od umělé inteligence. Malý spoiler: že nás inteligentní roboti všechny postřílí a natočí o tom hezký videodokument.
Přeju příjemný poslech.
AUDIO: Jak se pozná dobrá fotka? Musí v sobě mít jakousi božskost, říká fotograf David Těšínský (190)