Člověk nepřestane běhat, když zestárne. Ale zestárne, když přestane běhat, říká běžecký guru Miloš Škorpil (279)

Už mnohokrát jsem vyprávěl historku, jak jsme se seznámili. Pro ty, co to ještě neslyšeli: bylo to někdy kolem roku 2000, když obíhal republiku. Osamělý muž v čelence a s malým batohem, bojující s rychle projíždějícími auty na krajnici státních silnic. Napsal mi, jestli nechci běžet s ním. Zbláznil jste se? Kolem republiky? Odepsal jsem mu. Jen kousek, navrhl, a nakonec jsem s ním běžel po kutnohorské výpadovce asi deset kilometrů směrem do Prahy.

Od té doby jsme kamarádi. Založili jsme běžecký klub nejdřív v Lidových novinách a pak v Reflexu, v době, kdy běhání ještě nebylo tak cool jako dneska. Napsali jsme knížku Jak uběhnout maraton za 100 dní, která by se stala ohromným bestsellerem, kdybychom ji napsali o pět let později. Ale i tak se tahle asi první česká knížka o populárním běhání prodala v nákladu desítek tisíc.

No a byl jsem na Milošově běžecké svatbě, kde se místo přípitku a popíjení běželo po obřadu deset kilometrů. Ano, cice do hospody, ale i tak to byla nejneobvyklejší svatba, které jsem se zúčastnil.

Mám Miloše rád, byť oba běháme úplně jinak. A tím nemyslím to, že on rychle a já pomalu, nebo že on si dává v kuse stovky, zatímco já spíš jednotky kilometrů. On prostě běhá dobře, a já špatně, ale zároveň říká: každý si může běhat, jak chce. Můžu vás taky naučit běhat dobře. Ale i když budete běhat špatně, jako Čermák, pořád je to lepší, než když nebudete běhat vůbec.

Zkrátka: pozval jsem Miloše do podcastu, už po několikáté, ale znovu mi to udělalo radost. Doufám, že i vám! A pokud vás Jedno procento baví a chtěli byste ho podpořit, budu rád: na webu jedno procento tečka cézet. Můžete mě podpořít dobrým slovem, ale to víte - peníze jsou peníze.

Díky a hezkou zábavu!

.

Čtěte rozhovor s Miloše Škorpilem, autorem je jako obvykle Claude 4.0 Sonnet.

.

Sedmdesát a teprve se (pořádně) rozběhl: Jak bývalý bezpečák změnil stárnutí v umění

Miloši, ty jsi právě oslavil 70. narozeniny a stále aktivně běháš. Jak se běhá po sedmdesátce?

Po sedmdesátce běhám vlastně líp než předtím. Možná i kvůli tomu, že jsem po 15 letech zase začal systematicky trénovat. Předtím jsem hlavně trénoval ostatní lidi a sám jsem běhal bez většího systému. Ale teď jsem se rozhodl připravit na šestidenní závod a musím říct, že mě to začalo znovu bavit.

Co tě přivedlo zpět k systematickému tréninku?

Začal jsem před osmi lety chodit s manželkou Danou cvičit. Nikdy mě fitness nebavilo - zavřené prostory, kde se všichni potí. Ale když se Dana připravovala do soutěže, začal jsem s ní a její trenérkou chodit a zjistil jsem, že když se to dělá správně, je to dobré. Vyhodili jsme auta z garáže a udělali si tam vlastní posilovnu.

Jak vypadala tvoje příprava na šestidenní závod?

Půl roku jsem se připravoval systematicky. Třikrát týdně jsem posiloval a ze začátku jeden den posilování, druhý běh. Poslední dva měsíce jsem kombinoval - posiloval jsem a pak šel ještě běhat hodinu až půltoři. Nejdelší běh v přípravě byl 23 kilometrů. Kluci mi říkali: "Ty si myslíš, že něco uběhneš? Vždyť jsi neběžel nic dlouhého."

Jak jsi reagoval na jejich pochybnosti?

Vycházel jsem z toho, že když jsem šel běhat, už jsem byl unavený z posilovny. Nešetřil jsem se tam. Věděl jsem, že na šestidenní taky nebudu úplně čerstvý, hlavně od prvního dne už tam bude únava. Připravoval jsem se i psychicky, protože běhání je hlavně o hlavě.

Jaký trénink jsi dělal konkrétně?

Běhal jsem kopce a dělal jsem intervalový trénink - 100 metrů na 90 procent tepové frekvence, pak 100 metrů pomalu. Dotáhl jsem se až k tomu, co dělal Zátopek - 80 x 400 metrů. Ale já jsem si řekl, že 400 metrů běhat nebudu, takže jsem udělal 80 stovek. Když běžíš 100 metrů rychle, 100 pomalu, tak těch 20 stovek je 4 kilometry krásně rozložené a uteče to rychleji než monotónní běh.

Jak probíhala samotná šestidenní?

Máš 144 hodin a jak s nimi naložíš, je na tobě. Běhá se v Konstantinových Lázních na okruhu dlouhém 2800 metrů. Dělám to jako doma - ráno vstanu kolem šesté, běhám do snídaně, pak do oběda, odpoledne si lehnu na hodinku a pak běhám až do večeře.

Co se ti honí hlavou během takového dlouhého běhání?

Neposlouchám muziku ani podcasty, potřebuju být sám se sebou. Ten okruh je dobrý tím, že se pořád díváš do jiného prostoru. Jsou tam krásná rána, svítání, západy slunce. Pozoruju přírodu a občas se mi něco rozběhne v hlavě, tak si to zapíšu do mobilu.

Kolik lidí na šestidenní běží a jaká je tam atmosféra?

Letos tam bylo asi 40 lidí na celou šestidenní. Věkově jsou od 25 let až po starší než já. Říká se, že je to mistrovství Rakouska a Německa, protože ti tamní důchodci jsou na tom finančně líp a jsou zvyklí se o sebe víc starat a hýbat se.

Udělal jsi tam nějaký rekord?

Ano, udělal jsem český rekord, protože někdo přes 70 let ještě šestidenní neběžel. Měl jsem 480 kilometrů za těch šest dní, chtěl jsem 500, ale bohužel se to úplně nepovedlo. Předtím jsem měl rekord v kategorii do 70 let - těch 460 kilometrů.

Ty se běháním živíš. Jak ses k tomu dostal?

Původně jsem dělal bezpečnost práce. Když vyšla kniha o bosém běhu kolem roku 2000, všichni začli nadávat na Adidas a Nike, že za 50 let výroby běžeckých bot musela být technologie taková, aby nikdo nebyl zraněný. Jako bezpečák jsem začal přemýšlet o rizicích běhání a udělal jsem si analýzu všech rizik, která se při běhání objevují.

Co nabízíš lidem ve své běžecké škole?

Dělám individuální tréninky za 3900 korun, kde s lidmi běhám hodinu a půl. Můžou si vzít další dva lidi. Scházíme se u obchodu na Milady Horákové, jdeme do Stromovky, nafilmuji je při běhu na mobil ve zpomaleném záběru a ukážu jim, jak běhají špatně.

Jak běhá 95 procent lidí podle tebe?

Dělají to, čemu říkám "chůze se skočnou fází". Mají představu, že běh se od chůze liší tím, že při něm létají. Jenže když letíš nahoru, jsou to takový hopshopsálové. Správně by člověk měl mít pořád stejně vysoko těžiště a pohyb vychází z kotníku. Měl by mít pocit kontrolovaného pádu dopředu.

Dá se špatný běžecký styl změnit?

Samozřejmě, jako když se učíš anglicky. Musíš se tomu věnovat. Mám program "Rok běhání s Milošem Škorpilem" pro 25 lidí. Napíšu jim roční tréninkový plán a máme čtyři společné běhy. Za tři měsíce, když vědí, že je budu kontrolovat, opravdu makají a udělají velký pokrok.

Trénuješ i někoho konkrétního dlouhodobě?

Už 11 let trénuju Milana Šumného. Přišel ke mně v 38 letech jako manažer s jasným cílem - chtěl uběhnout Spartatlon, 246 kilometrů z Atén do Sparty. Měl podmínku, že může trénovat jen třikrát týdně hodinu ráno před prací. Po třech letech běžel stovku za 7:52, další rok za 7:46 o devět tepů níž na minutu.

Jak dopadl ve Spartatlonu?

Po čtyřech letech skončil celkově pátý za 25 hodin 20 minut - nejlepší český výkon člověka běžícího poprvé. Po dalších dvou letech byl třetí a běžel to pod 24 hodin, celý závod rychleji než 10 km/h s průměrným tepem 122.

Co je podle tebe základ úspěšného běžeckého tréninku?

Není to o kilometrech, jak si většina lidí myslí. Běžecký trénink má tři pilíře: techniku, metodiku a dýchání. Cílem je připravit tělo, aby bylo schopné běhat co nejrychleji na co nejnižších tepových frekvencích. Pak to může v klidu udýchat.

Jak reagují ostatní ultramaratonci na váš přístup?

Nemají nás moc rádi, protože jim bereme jejich mantru - ty kilometry. Oni jsou zvyklí běhat 900 až 1000 kilometrů měsíčně. My jim ukážeme, že stačí naběhat půlku a být lepší než oni. To jejich manželky rozseře, když vidí, že nemusí trávit tolik času běháním.

Jaká je podle tebe role genetiky oproti tréninku a psychice?

Je to tak 50 na 50. Nějaké genetické předpoklady musíš mít, ale hodně je to o hlavě. Říká se, že nejlepší ultramaratonci jsou starší, když už jsou zklidnění a mají to srovnané v hlavě. Hlavně u těch dlouhých závodů jsou to věci především o psychice.

Jsou běžci nějak specifičtí lidé?

Myslím, že ne. Jsou to úplně stejní lidé jako ostatní. Jiní jsou magoři do cyklistiky, další do plavání nebo lezení po horách. Všichni jsme svým způsobem nějaký magoři a běžec prostě má rád běhání. Běhání je navíc přirozené - potřebuješ jen boty, tepláky a tričko.

Jak se ti daří ekonomicky s běžeckou školou?

Mám nějakou menší penzi, ale s tím, co si přivydělám, se dá slušně žít. Děláme s Danou i kempy, workshopy pro firmy, team buildingy. Hlavně jsme v kontaktu s lidmi, což je důležité. Největší strašák důchodců je, že nebudou mít co dělat. Říkám, že lidi nezestárnou proto, že přestanou pracovat, ale zestárnou, protože přestanou pracovat.

Jaký je tvůj vztah s manželkou Danou?

Dana byla ředitelka bankovní pobočky, když jsme se seznámili. Pak odešla a znovu si vytvořila život kolem cvičení a výživy. Vzájemně se podporujeme. Ona říká, že začala dělat to, co dělá, protože nechtěla být jen manželka Miloše Škorpila. Občas se to překlopí tak, že já nechci být manžel Dany.

Přestěhoval ses z Prahy na venkov. Jak to vnímáš?

Žiju u Sokolova a jsem maximálně spokojený. Když přijedu jednou týdně do Prahy, úplně mi to stačí. Karlovy Vary, Krušné hory, Slavkovský les - to jsou nádherné přírodní útvary. Vyjedu 100 kilometrů za Prahu a všechen ten chaos a ruch velkoměsta utichne.

Co děláš, když neběháš?

Čtu spíš knihy duchovnějšího charakteru. Mám teď projekt s jedním kamarádem - "obšlapáváme" po hranicích všechny kraje. Máme za sebou Karlovarský a Ústecký, teď jdeme Plzeňský. Je to na 10 dní, ujdeme 400-450 kilometrů, spíme pod stanem. Původně jsem chtěl to stihnout do 80, teď říkám do 85 nebo 90.

Bereš nějaké doplňky stravy?

Beru zinek, magnézium, vitamín C a koenzym Q10. Ten jsem začal brát kvůli zubům - mám genetickou predispozici k paradentóze. Ale nevěřím na elixíry mládí. Daleko víc lidem pomůže, když se začnou pravidelně hýbat, zhubnou a budou zdravější.

Trénoval jsi někdy politiky?

Běhal jsem se Stanislavem Bernardem, kterého jsem dostal od manželky k narozeninám a jsme kamarádi. Vím, že běhá prezident Pavel, Nerudová, ministr Kulhánek. Myslím, že hodně politiků dneska běhá a je to dobře - minimálně si tím čistí hlavu.

Máš nějaký názor na současný chaotický svět?

Samozřejmě to sleduju a nejsem z toho šťastný. Uvědomuju si, že stačí, aby se někdo ještě hůř vyspal, a můžeme v tom být všichni. Na druhou stranu jsou věci, které nemůžu ovlivnit, tak nemá cenu o nich moc přemýšlet.

Jak dlouho chceš žít?

Mám to vymyšlené - chci tady být do stovky. Myslím, že je to reálné a že pak ještě člověk ví, co dělá a má to pod kontrolou. Nemyslím si, že by bylo lepší žít déle, vzhledem k tomu, co se ve světě děje.

Co je podle tebe tajemství kvalitního stáří?

Když pravidelně prokrvujete tělo, prokysličujete ho, tak žije. Všechny buňky žijí. I pohlavně může člověk žít třeba do stovky - do sedmdesáti to můžu potvrdit. Když se člověk pravidelně hýbat celý život, tělo si vyrábí to, co potřebuje.

Tvoji kluci běhají taky?

Ne, neběhají. Ze začátku ano, ale pak inklinovali k jiným sportům - zápas, biatlon, šerm. Nikdy jsem je do běhání nenutil. Uvědomoval jsem si, že překonat mě v tom, co jsem dělal, by bylo obtížné a spíš bych jim život komplikoval.

Co se ti v životě nejvíc povedlo?

Na první manželství nevzpomínám ve zlém - prostě jsme byli každý už někde jinde. Když jsme se rozvedli, šli jsme to oslavit spolu na oběd. Lidi z baráku říkali, že nás považovali za nejšťastnější manželství. Poznání Dany bylo určitě jedno z nejlepších rozhodnutí.

Bude svět za deset let lepší, nebo horší?

Budu optimista. Bude lepší.