S Petrem Procházkou jsem si v podcastu povídal poprvé, avšak na nohou měl boty, které už ve studiu Jednoho procenta byly. Mluvím teď o značce, a ta je Skinners. Možná znáte, a pokud ne, slyšeli jste skoro určitě už někdy o ponožkobotách. Jde o originální český nápad kombinující ponožky a boty do jednoho produktu. Už víte?
V roce 2015 zabodovaly skinnersky v soutěži Nápad roku, zcela zaslouženě, byť nevyhrál, ale skončil na druhém místě. Já ve skinnerskách aspoň moderoval vyhlášení výsledků následujících dvou ročníků. V dalších letech ponožkoboty zabodovaly na crowdfundingových platformách, včetně amerického Kickstarteru. Dohromady vybrali asi 40 miliónů korun.
Firmu rozjeli Petr a Michaela, v té době partnerský pár. A jestli pátráte po odpovědi na otázku, zda je těžší udržet blízký vztah v osobním životě, anebo v byznysu, tak tihle dva mají svou odpověď. Rozešli se, a už dávno mají oba jiné partnery. Ale firmu Skinners udrželi a rozvíjejí ji dodnes.
Michaela Steinhauser už v Jednom procentu byla, před několika lety, a Petra Procházku jsem pozval teď. Mimo jiné i proto, že Skinners už dávno nevyrábějí jen ponožkoboty. I když ty jsou asi stále nejznámějším produktem. Ale snaží se prosadit v segmentu tzv. barefootů. Tam je trh větší, ale zároveň i mnohem tvrdší konkurence.
Mají šanci uspět? O tom jsme mluvili. A taky o tom, proč boty vyrábějí v Portugalsku, proč se v Česku skvěle žije, ale ne úplně dobře podniká, a taky o tom, co mají podrážky bot Skinners společného s rizotem.
Přeju příjemný poslech.
.
A jako vždy publikuju i krátký článek, který na základě přepisu této epizody napsala AI (Claude Sonnet 4).
Od ponožkobot k barefootové revoluci: Jak český právník vymyslel nový druh bot a vybudoval (skoro) globální značku
Ve světě plném copycat produktů a rychlých imitací je vzácné narazit na skutečného inovátora. Člověka, který nevymyslel jen další variantu existujícího produktu, ale vytvořil úplně novou kategorii. Takový je příběh českého podnikatele s příjmením jako stvořeným pro obuvnický byznys. Procházka.
Když dnes vidíme ponožkoboty Skinners v obchodech nebo na ulicích, těžko si představit, že celý tento fenomén vznikl z praktické nouze někde na severu Evropy. "Udělal jsem první prototyp hned první večer, jak mě to v Norsku napadlo," vzpomíná Petr Procházka na okamžik, který změnil jeho život.
Scénář byl prostý: kamarád s ekzémem nemohl nosit klasické boty, český právník pracující jako sezonní kuchař vytáhl cestovní šicí soupravu a z izolace a ponožky sešil první verzi toho, co se později stane mezinárodním hitem. "Otestoval jsem to na různých površích a zjistil jsem, že ten pocit z té chůze je opravdu něco naprosto nového."
Tento moment odhaluje něco klíčového o Procházkově přístupu k inovacím. Není to člověk, který by čekal na dokonalé podmínky nebo detailní market research. Vidí problém, okamžitě hledá řešení a testuje ho v praxi. Přístup, který se ukázal jako zlatý důl.
To, co následovalo, je učebnicový příklad toho, jak v 21. století funguje demokratizace kapitálu. Procházka a jeho tehdejší přítelkyně Míchaela se rozhodli vsadit na crowdfunding, tehdy ještě relativně nový fenomén v českém prostředí.
Výsledky byly ohromující. Celkem získali kolem 40 milionů korun napříč různými kampaněmi, včetně 650 000 dolarů na americkém Kickstarteru. "Pro nás to bylo takové překvapení, že ta radost byla úplně stejná," přiznává Procházka skromně k jejich druhému místu v soutěži Nápad roku.
Crowdfunding ale nebyl jen o penězích. Byl to způsob, jak vybudovat komunitu zákazníků, kteří se cítili být součástí něčeho většího. "Lidé vidí, že jsou součástí cesty, pomáhají něco tvořit," vysvětluje podnikatel filozofii, která se ukázala jako klíčová pro budování značky.
Možná nejpozoruhodnější kapitolou tohoto příběhu je způsob, jakým Procházka a Míša zvládli rozchod. Po sedmi letech vztahu a společného budování firmy se jejich cesty rozešly v osobním životě, ale dokázali udržet profesionální spolupráci.
"Komu bychom tím pomohli, že by nám kvůli tomu taky padla firma?" ptá se Procházka s pragmatickým nadhledem, který charakterizuje jeho přístup k podnikání. "Ano, nevyšlo nám to v osobním životě, ale byla by škoda to přenášet ještě do práce."
Schopnost oddělit osobní a profesionální rovinu, udržet si respekt a pokračovat v práci na společném projektu je vzácná, a nejen v českém prostředí. Ukazuje to na emoční inteligenci a vyspělost, která často chybí i zkušeným manažerům.
Expanze do barefootových bot přinesla další zajímavý rozměr příběhu. Procházka se rozhodl, že nechce jen kopírovat existující trendy, ale vytvořit něco, co kombinuje estetiku moderních “sneakers” s barefoot principy.
Cesta ho zavedla do Portugalska, do stejných fabrik, kde vznikají boty luxusních italských značek. "Tam se nalilo hodně peněz Evropské unie a ty botařské fabriky jsou architektonická díla," popisuje s nadšením prostředí, kde dnes vznikají produkty jeho firmy.
Fascinující je i jejich detailní propracovanost. Boty s dřevitými vlákny, rýžové slupky v podešvi – to nejsou jen marketingové tahy, ale skutečné inovace motivované kombinací funkčnosti a udržitelnosti. "Trochu to vypadá jak oříšková čokoláda s jemně namletými oříšky," směje se Procházka nad svou podrážkou s rýžovými slupkami
Procházkův pohled na podnikání v Česku je ambivalentní. Na jedné straně oceňuje kvalitu života a možnosti, na druhé straně kritizuje přebujelou byrokracii a komplikace s motivováním zaměstnanců prostřednictvím akcií či podílů.
"V Česku se nežije špatně, ale Evropa je prostě přebyrokratizovaná," konstatuje s perspektivou člověka, který má zkušenosti s různými trhy.
Navzdory kritice systému nachází inspiraci v českých úspěších. Jmenuje Honzu Bednáře ze Shipmonku či Jardu Soukupa, lidi, kteří dokázali vybudovat něco výjimečného. "Nemusím být nejchytřejší v místnosti, ba naopk," říká.
Tato pokora a ochota se učit od druhých je další charakteristikou úspěšných podnikatelů. Procházka nechápe podnikání jako ego trip, ale jako týmovou hru, kde je důležité obklopit se správnými lidmi.
Na otázku, zda bude svět za deset let lepší, odpovídá bez váhání: "Bude lepší." Tento optimismus není naivní, ale vyplývá z jeho zkušeností s tím, jak inovace mohou měnit život lidí k lepšímu.
Co se týče budoucnosti Skinners, plánuje pokračovat v inovacích, ale nepřipoutává se k firmě sentimentálně. "Pokud by se objevil někdo, kdo by pomohl projektu rychleji se rozvíjet, nemáme problém své podíly prodat," říká s podnikatelským pragmatismem.
Příběh Procházky je inspirativní nejen pro aspirující podnikatele, ale pro každého, kdo hledá důkaz, že v dnešním světě je stále možné přijít s něčím skutečně novým. Kombinace praktického přístupu, ochoty riskovat, schopnosti učit se z chyb a udržet si lidskost i v byznysu jsou ingredience, které z norského nápadu udělaly mezinárodní úspěch.
A kdo ví? Možná se jednoho dne slovo "skinnerky" dostane do slovníku stejně jako "xerox" nebo "kleenex" – jako obecný název pro ponožkoboty. Pro muže jménem Procházka by to byl vrchol kariéry zaměřené na to, aby lidé mohli lépe... procházet světem.
Share this post