Tereza Šídlová byla výjimečný host. Nejen proto, že se známe dlouho a že jsem ji kdysi učil na Fakultě sociálních věd. Výjimečné ale bylo to, že jsme natáčeli v den, kdy promovala a tedy po delší přestávce své studium úspěšně ukončila. Ale samozřejmě jsme se bavili taky o spoustě dalších věcí.
Témata?
Například: Měl ruský vliv podíl na pádu Topolánkovy vlády v roce 2009? Tereza Šídlová ve své diplomové práci zkoumá kauzu amerického radaru v Brdech jako možný příklad rané hybridní války. To, co se tehdy zdálo být domácí politickou fraškou, může podle její analýzy představovat sofistikovanou ruskou operaci.
Samozřejmě to nebylo naše jediné téma: zeptal jsem se třeba na to, jak vzpomíná na svou práci na izraelské ambasádě, a zajímalo mě, jestli někdy litovala, že si vzala jméno svého manžela novináře.
Řeč přišla na kampaň "Dobré ráno Česko", která má najít pozitivní příběh České republiky. Tedy na kampaň, na kterou se já dívám se skepsí a možná až cynismem, a Tereza naopak optimisticky.
Takže budete svědky toho, jak se mě snaží přesvědčit, že byť jako stát možná nejsme zcela výjimeční, tak národní branding si každopádně zasloužíme. Protože - a to je zajímavá myšlenka - národní branding není jen marketing, ale může být důležitý i pro národní bezpečnost.
Nehledě na to, že Tereza soudí, že by Česku obecně asi prospělo méně cyniků a více optimistů.
Ono to souvisí i s tím, jak se na budoucnost dívá ona: po přechodu z novinařiny do státní služby, po boji s vážnou nemocí a po dokončení vysoké školy je stále optimistická. Věří, že svět za deset let bude lepší místo.
Přeju si, aby to tak bylo, a vám přeju příjemný poslech!
(A jako obvykle přikládám přepis rozhovoru, který udělala AI, konkrétně Claude 4 Sonnet. Koho by zajímal originál, může si ho přečíst.)
.
Tereza Šídlová: Boj o radar v Brdech byl možná hybridní bitvou, kterou jsme nepoznali
Terezo, vítám tě ve studiu. Slyšel jsem, že jsi dnes měla promoci - gratuluju! Můžeš nám říct, co jsi studovala?
Děkuji moc! Ano, ve 43 letech jsem konečně dokončila vysokou školu a stala se vystudovanou politoložkou. Je to pro mě opravdu výjimečný den - po 22 letech jsem konečně dotáhla to, co jsem kdysi nedokončila kvůli novinářské práci. Studovala jsem na CEVRO, protože jsem chtěla psát diplomovou práci o konkrétním tématu - o ruském vlivu kolem amerického radaru v Brdech.
Radar v Brdech je zajímavé téma. Proč ses k němu vrátila po tolika letech?
Tehdy v roce 2004-2005 jsem o radaru psala jako novinářka a vlastně kvůli té práci jsem opustila školu. Přišlo mi to tehdy strašně důležité - děly se důležité věci, jako debaty o radaru či první české předsednictví v EU. Teď jsem se k tomu tématu vrátila s novým pohledem, s vědomím toho, co dnes víme o hybridních hrozbách a ruských aktivitách. Chci na radar pohlížet jako na ukázkový příklad hybridní bitvy, kterou jsme tehdy nerozpoznali.
Jak se díváš na radar z dnešní perspektivy - co bylo jinak?
Tehdy za námi chodili představitelé vlády a říkali: "Pozor, ty aktivity přicházejí z Ruska." A my jsme jim říkali: "Co blázníte, vždyť jsme v NATO, v Evropské unii, jsme přece safe." Byla to úplně jiná doba - Rusové a Američané se snažili najít společnou řeč. Ale když se na to dneska podíváme očima toho, co víme o ruských aktivitách a kam to všechno došlo, je to ukázkovým příkladem hybridní operace.
Ve své práci zmiňuješ hypotézu o pádu Topolánkovy vlády. Můžeš to rozvést?
Došla jsem k hypotéze, že pád vlády nebyl jen o sporu Topolánek-Paroubek, ale že jedním z motivů bylo definitivně pohřbít radarový projekt. Vláda padla převážně z iniciativy Václava Klause - byli to Klausovi poslanci plus dvě dámy ze Zelených, u kterých se dají najít i ruské vazby. Pokud by smlouvy prošly Poslaneckou sněmovnou, Američané by byli v jiné situaci, než když vláda spadne a smlouvy padnou pod stůl.
Takže podezíráš prezidenta Klause z toho, že byl nástrojem ruského vlivu?
Je to hypotéza, kterou považuji za relevantní. Nemám žádný důkaz, že by byl ruský agent, ale myslím si, že debata o těchto souvislostech je důležitá. Jeho výroky, vývoj a stále větší příklon k východní sféře... Jsem akademik, který se zabývá hypotézou, pro kterou má relevantní informace. Ta debata je pro nás jako společnost zdravá a důležitá.
Jaký dopad měl neúspěch s radarem na naši mezinárodní pozici?
Bylo to obrovské. Do té doby jsme byli takovým premiantem, prozápadní zemí, spolehlivou ze střední Evropy. Celá porevoluční diplomatická generace se tím diskreditovala. Země se ukázala jako méně spolehlivá, protože odmítla přijmout zodpovědnost za malou americkou základnu. Myslím, že to byl jeden z momentů, kdy se zadrhl náš prozápadní vývoj a pak následovala dekáda zápasu o naše zahraničněpolitické směřování.
Plánuješ svou diplomovou práci vydat jako knihu?
Uvažuji o tom. Ještě na tom možná trochu popracuji, protože vidím prostory, které bych ráda dále zpracovala. Už mám doporučení na odbornou publikaci. Psala jsem to s tím, abych téma vrátila do oběhu a trochu ho rebrandovala - abychom ho brali vážně, ne jen jako srandu o našich furiantech s komunistickými symboly.
Kromě akademické práce se věnuješ i praktické diplomacii. Můžeš mluvit o kampani "Dobré ráno Česko"?
Pracuji v Českých centrech a podílím se na této iniciativě nation brandingu. Našli jsme shodu napříč resorty - Czech Invest, Czech Trade, Czech Tourism. Cílem není vytvořit falešnou marketingovou kampaň, že jsme skvělí jako Britové, ale najít náš autentický příběh. Využíváme participativní přístup - lidé sami přicházejí s tím, čím se rádi chlubí nebo co naopak nechtějí, aby se o Česku říkalo.
Nedíváš se na tu kampaň trochu moc optimisticky? Nehledáme příběh země, která je vlastně průměrná?
Chápu ten skepticismus, ale myslím si, že zabíjíme sami sebe tím, že říkáme, že je všechno špatně. Máme skvělé věci - od bezpečí přes solidaritu v krizích až po nanotechnologie nebo jaderné know-how. Problém je, že se neumíme pochválit. Ten český skepticismus a strach před velkými slovy nás limituje. Potřebujeme pozitivní debatu o tom, v čem jsme dobří.
Jaké jsou první výsledky z té kampaně?
Zatím nebudu konkrétní, ale lidi tam píšou zajímavé věci. Nejvíc mě těší, že i skeptičtí Češi se tam často zmiňují o naší schopnosti soudržnosti a spojení se v krizích - když je nemocné dítě nebo bylo tornádo. Přes všechnu naštvanost a hádky na sociálních sítích jsou lidé pyšní na to, že dokážeme být solidární.
Vrátím se k tvé novinářské kariéře. Proč jsi nakonec přešla do státní služby?
Po 20 letech v novinařině jsem neviděla moc prostoru pro vývoj. Možná jsem se i podceňovala. Někdy jsem poslouchala narážky, že za mě články píše Jindřich, což byl nesmysl. V diplomacii a nation brandingu vidím větší prostor pro něco nového.
Nelituješ, že sis vzala Jindřichovo příjmení? Nebylo to kariérně limitující?
Bylo to naivní rozhodnutí. Myslela jsem si, že už mám dostatečnou praxi a reputaci, že si to můžu dovolit. Ale pak to každému hned připomnělo souvislost s Jindřichem a řešilo se to jen tímto prizmatem. Kdybych se rozhodovala znovu, asi bych to neudělala - je to omezující.
Měla jsi i nepříjemnou zkušenost s kybernetickým stalkingem. Můžeš o tom mluvit?
To byla hrozná situace s paní Borůvkovou, manželkou diplomata blízkého ČSSD. Začala o mně šířit na Twitteru, že jsem pracovala pro Rusy, což bylo absurdní. Pak se to stupňovalo - chodily nám desítky zpráv za noc, vulgární nadávky. Nejhorší bylo, že jsem byla těhotná. Policie i ministerstvo to dlouho neřešily s argumentem, že "ona je trochu blázen". Ale nemůže existovat nástroj, kterým můžeš libovolně terorizovat novináře.
Jak vnímáš současnou situaci kolem Izraele vzhledem k tvé zkušenosti z izraelské ambasády?
Diskurz se od roku 2014 hodně posunul, je to teď i generační záležitost. Snažím se mít racionální pohled na širší souvislosti konfliktu, ne jen na propagandistické stránky. Je to složitější geopoliticky - síly proti Izraeli jsou spojené s Ruskem. Blízký východ je jiné prostředí než Evropa, ale to neznamená, že se nemají klást vysoká měřítka na ochranu civilistů.
Jaký je tvůj osobní příběh České republiky, když se ptají zahraniční přátelé?
Pro mě je to příběh úspěšné transformace. Dokázali jsme se dostat z velkého šrabu, kterým komunismus byl, a přes všechny potíže země prosperuje. Je to příběh nápaditosti a šikovnosti - nejsme lidé velkých gest, ale umíme najít dobrá řešení. Vysoké kutilství, které nás formovalo, nemusí být jen negativní.
Co tě formovalo jako osobnost?
Asi se nevzdávat a nenechat se odradit neúspěchem. Byla jsem vážně nemocná, měla jsem rakovinu prsu. Čelila jsem konečnosti života, což asi přináší větší radost z toho, že nemusím na ošklivá vyšetření a je to teď OK. Ale zásadně mě to nezměnilo - vždycky jsem byla zaměřená na lidský rozměr věcí.
Na co se těšíš?
Těším se na prázdniny, do přírody, k moři, na dobré jídlo. Jsem nenáročná. A těším se z dnešního dne s promocí - je to opravdu výjimečný den.
Kdo podle tebe řídí svět v roce 2025?
Nejradši bych řekla, že když jsou volby, tak ten svět řídí u urny vlastně každý. Ale samozřejmě chápu, že je tu zároveň ohromný prostor pro manipulace a spoustu dalších vlivů. Nicméně nakonec vždycky rozhodují lidské příběhy. To mám na politice ráda.
Poslední otázka - za deset let bude svět lepší, nebo horší?
Věřím, že bude lepší. Bude lepší.
Share this post