Přijďte na živé natáčení Jednoho procenta! Už ve středu 16/4 od 19 hodin s Josefem Šlerkou. Řeč bude o umělé inteligenci, nových médiích i neklidné době. Josef Šlerka je odborník na analýzu dat, sémiotiku, novámédia či boj proti dezinformacím. Je také zkušeným a poučeným uživatelem AI, vysokoškolským učitelem a publicistou. No a samozřejmě se ho nezapomenu zeptat, jak se to vyvíjí s jeho docenturou. Těším se na vás! Lístky zde.
Tentokrát je mým hostem - no, vlastně bych měl říct, že velmi výjimečně mám hosty dva. Nebo měl jsem, v Knihovně Čermáka a Staňka na živém natáčení této epizody.
Taky bych mohl říct, že mým hostem bylo belgické pivo, ale to by bylo nezdvořilé k mým opravdovým dvěma hostům. A těmi byli šéfbarmanka Lucie Borská z baru Gulden Draak a novinář Filip Nerad z Českého rozhlasu. Proč zrovna oni dva, se dozvíte ze samotného podcastu.
Když se mě zeptáte, proč jsem natáčel s těmito dvěma lidmi zrovna o belgickém pivu, odpovím vám, že jsem jeho fanoušek, že ho mám rád, že se stalo součástí mého života. Od kdy?
V roce 2008 jsem jako mnoho jiných Čechů v Belgii, konkrétně v Brugách, zašel takzvaně na jedno. Byl nejdřív rozčílený, že točí jenom takzvaně malé, a když jsem jich vypil pět, což bylo množství, které se každému správnému českému pijáku piva zdá jako směšně malé, zjistil jsem, že je to docela dost.
A hlavně, láska byla na světě. Od prvního napití, pamatuju si to dobře.
Že si to přesně pamatuju, zdůrazňuju proto, že když se mnoha lidí zeptáte, od kdy milují belgické pivo nebo jaké bylo to jejich první setkání, tak vám řeknou: Poslyš, to si vlastně už moc dobře nepamatuju.
Ze zjevných důvodů. 7a piva jsou poměrně silná, běžně osmi- až dvanáctiprocentní, takže nějaký podcast s názvem Jedno procento jim musí připadat legrační.
Zároveň platí, že belgické pivo nemilujete kvůli alkoholu. Ty důvody jsou jiné. Může to být jeho skvělá chuť, zajímavá vůně nebo příběhy, které toto pivo provázejí.
Ale nic, to všechno se dozvíte v našem podcastu. Přeju vám příjemný poslech!
.
Plus jako obvyke nejdřív článek, který podle přepisu této epizody napsal Claude 3.7 Sonnet.
Barmanka a novinář: od bankovní přepážky do baru, z Bruselu ke knize
Představte si nápoj, který kombinuje složitost vína a rozmanitost chutí (od kyselé přes sladkou až po hořkou), a jehož příběh sahá stovky let do minulosti. Nápoj, který se stal kulturním dědictvím UNESCO a jehož mistři jsou pasováni na rytíře samotným belgickým králem. Příběh belgického piva v Česku, zemi ležáků a půllitrů, vyprávějí dva lidé, kteří mu zasvětili svůj profesní život.
V útulné Knihovně Čermáka a Staňka se sešli tři pivní nadšenci: moderátor Miloš Čermák, šéfbarmanka Lucie Borská a novinář Filip Nerad. Jejich rozhovor odkryl fascinující svět plný překvapivých chutí, staletých tradic a nečekaných životních zvratů.
Lucie Borská, vystudovaná ekonomka, která kdysi pracovala v bance, dnes stojí za výčepem jednoho z belgických pivních barů v Praze. "Na koncertě jsem potkala kamaráda, který mi řekl, že otevírá belgický bar. A i když jsem s tím neměla žádné zkušenosti, tak jsem se tam nějak vnutila," vzpomíná s úsměvem na svůj kariérní obrat. Dnes je držitelkou titulu "Výčepní roku" a expertkou na belgická piva.
Filip Nerad, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu, nese hrdě titul belgického pivního rytíře. "Je to řád, jehož nejvyšší korunovanou hlavou je belgický král. Ten sice na natáčení nedorazil, ale jeho poddaný ano," vysvětluje s vážnou tváří toto oficiální ocenění, které obdržel za propagaci belgické pivní kultury. Jeho láska k belgickému pivu začala spontánně, skoro by se překlo kvašením - stejně jako lambiky, piva typická pro bruselský region.
"V roce 2007 jsem poprvé navštívil pivovar Cantillon, kde se vyrábějí lambická piva. Byl jsem uchvácen tím, že pivo může chutnat jako balzamikový ocet," popisuje Nerad své pivní prozření, které však jeho čeští přátelé nesdíleli. "Přivezl jsem několik lahví, nikdo to nechtěl a musel jsem všechno vypít sám," dodává s úsměvem.
Mezitím v pražském Gulden Draaku Lucie Borská vzdělává české pivní konzervativce o tom, že pivo nemusí být jen hořké a studené. "Silnější piva by se neměla pít 'plně studena, což je úplně to nejhorší, co můžete českému pivaři říct," směje se barmanka, která pravidelně mění pivní návyky svých hostů.
Navzdory tradičnímu českému "ležákaření" si belgická piva našla v Česku své místo. Překvapivě nejprodávanějším je zde višňové pivo Casteel Rouge, které pijí muži stejně jako ženy. "Není to jen taková dámská limonáděčka," zdůrazňuje Lucie, ačkoliv přiznává, že její první setkání s tímto pivem nebylo láskou na první doušek.
Když se hovor stočí k budoucnosti, optimistická Lucie věří, že svět bude za deset let lepší, zatímco Filip to vidí pesimističtěji. V jednom se však shodnou - belgické pivo zůstane jedním z nejzajímavějších nápojů světa, který stojí za to objevovat.
Share this post