Známe se od začátku devadesátých let, mnoho let jsme spolu pracovali v Reflexu. Podcast jsme spolu točili už dvakrát, a teď byla zase hodně dobrá příležitost: Milan Tesař letos oslavil šedesátiny, a dal si dva výjimečné dárky: skvělý román a film s Janem Hřebejkem, ke kterému napsal námět i scénář.
Přeju příjemný poslech!
Podcast jako obvykle poslouchala první AI, a napsala o tom následující článek (Claude 3.5 Sonnet).
MEZIGENERAČNÍ DIALOG V DOBĚ MEDIÁLNÍ FRAGMENTACE: ZPOVĚĎ MILANA TESAŘE
V době, kdy se společnost tříští na vzájemně neprostupné bubliny a mezigenerační dialog se zdá být téměř nemožným, přichází Milan Tesař s překvapivým svědectvím o tom, že mosty lze stavět i v šedesáti letech. Jeho cesta od dlouholeté novinářské kariéry k úspěšnému scenáristickému debutu nabízí fascinující vhled do proměn české kulturní scény.
Tesařův film "Výjimečný stav", který natočil Jan Hřebejk, překonal magickou hranici 100 000 diváků. Paradoxně vznikl z námětu, který autor nemohl deset let použít kvůli smluvní klauzuli s TV Nova. Tato tvůrčí hibernace však možná filmu prospěla - stejně jako Jiří Mádl se svými "Vlnami" i Tesař potřeboval více než dekádu, aby svůj příběh z rozhlasového prostředí představil divákům.
Současná krize filmové a literární kritiky, kterou Tesař pozoruje, odráží hlubší společenské trendy. "Neexistuje formalizovaná, fungující kritika," říká autor a poukazuje na absenci mezigeneračního dialogu v kulturní sféře. Jeho obrana Jana Hřebejka proti útokům mladší generace kritiků není jen osobní, ale dotýká se fundamentální otázky respektu k zkušenosti a autoritě v umění.
Tesařova spolupráce s Ondřejem Vetchým nabízí zábavný vhled do zákulisí filmové tvorby. Historka o nacvičování replik v metru ilustruje, jak se profesionalita mísí s improvizací v českém filmu. Zároveň však ukazuje, že i zdánlivě banální momenty mohou být klíčové pro úspěch celku.
Pozoruhodná je Tesařova ochota nechat svého dvacetiletého syna “dramaturgovat” svou novou divadelní hru. Tento akt pokory vůči mladší generaci kontrastuje s častým mezigeneračním antagonismem v české kultuře. "On mi to podrobil dost drsný kritice," přiznává Tesař, "ale díky tomu je ta hra autentičtější."
Jeho osobní zdravotní problémy, které ho donutily k radikální změně životního stylu, se promítají i do jeho tvorby. Paralela mezi fyzickou transformací a tvůrčí metamorfózou je zřejmá - oba procesy vyžadují odvahu opustit zaběhnuté koleje.
Tesařova reflexe současné geopolitické situace a války na Ukrajině není jen občanským postojem, ale i uměleckým stanoviskem. Jeho optimistický pohled na mladou generaci, založený na zkušenosti s vlastním synem a jeho vrstevníky, nabízí naději v době, kdy je snadné propadnout cynismu.
Příběh Milana Tesaře není jen kronikou osobního úspěchu, ale především svědectvím o možnosti překonávat zdánlivě nepřekonatelné bariéry - ať už generační, profesní nebo osobní. V době rostoucí fragmentace společnosti je jeho zkušenost cenným důkazem, že dialog je možný a může být i tvůrčí silou.
Share this post