Známe se z devadesátých let, kdy byl art directorem týdeníku Reflex. Vystřídal grafika Aleš Najbrta, který dal tomuto časopisu tvář, originalitu a divokost. Malíř Jan Gabler nic z toho nezadusil, avšak vzhled tehdy populárního týdeníku učinil klidnější a poetičtější. Oba se, byť každý trochu jinak, zasloužili o to, jak Reflex vypadal a působil v asi své nejzajímavější a nejúspěšnější dekádě.
Po odchodu z Reflexu pracoval jako art director dalších časopisů, zároveň se zařadil mezi nejúspěšnější knižní grafiky. Vytvořil obálky stovek knih. Zároveň se celou dobu zabýval vlastní tvorbou, ve které kombinuje kresbu a malbu. Jeho oblíbenou barvou je černá, byť jeho obrazy nejsou temné ani pesimistické. Do černé se i rád obléká, protože to považuje za praktické.
Před deseti lety vyrazili se ženou autem a zaoceánskou lodí na výlet na Lanzarotte na Kanárské ostrovy, a nakonec se tam usadili a dva roky žili. Nyní jsou zpátky v Praze. Gablerovu výstavu nazvanou Příběhy lze vidět do ledna 2023 v Mnichově Hradišti.
O tom, co mají příběhy a obrazy společného, jsme spolu mluvili. A taky o stárnutí a Bohu, v kterého on věří a já nikoli, o radosti z práce a samozřejmě o inspiraci. Kde se bere? A jak ji přivolat, když nepřichází? Oba jsme se nakonec shodili na tom, že platí, co před časem prohlásil americký malíř Chuck Close: “Inspirace je pro amatéry. My ostatní si prostě sedneme a začneme pracovat.”
Přeju příjemný poslech.
AUDIO: Mám rád černou, protože pak nemusím přemýšlet o tom, co si obléknu, říká výtvarník Jan Gabler (206)