Zvu si do podcastu jako hosty často lidi, které chci poznat. A pak mám několik hostů, které si zvu proto, že si s nimi chci popovídat. Pravidelně, zhruba tak jednou do roka, a mluvíme o tom, jak se za poslední měsíce změnil svět a co nového jsme prožili.
Jiří X. Doležal mezi nimi zaujímá čestné místo. Známe se déle než třicet let, jsme bývalými kolegy z časopisu Reflex a asi byste těžko hledali lidi, kteří si jsou způsobem života či veřejnou image tak málo podobní jako my dva. Ale zároveň mám hluboký respekt před Jirkovými názory i jeho pohledem na svět, a vždycky si s ním rád o světě popovídám.
Tohle povídání ovlivňuje to, že ho vedeme právě v této době. V květnu 2022, kdy se nám oběma vrátilo trauma z našeho dětství, totiž strach z jaderné války, a kdy hledáme to, jak se dívat a jak rozumět světu, který se v posledních letech výrazně proměnil.
Ale zároveň jsme oba muži středního věku, kteří zjišťují, jak dobrý a krásný může být život, i když stárnete a možná trochu přestáváte rozumět světu kolem sebe. Povídali jsme si nejen o depresivních věcech, jako jsou jaderná válka či eutanázie, ale také o šnecích a umění, které je se šneky spojené, o zenu, o hlasitém sexu v Bubenči či o japonských haiku.
Přeju vám příjemný poslech.
Share this post