Po změně režimu v roce 1989 věděl Jan Janák jistě jedinou věc: že chce podnikat. V jakém oboru? To mu bylo celkem jedno. Že to nakonec bylo takzvané gastro, byla náhoda. Kdyby byl dnes v podobné situaci, možná by si vybral něco jiného. Baví ho budovat cokoli, co lidem přináší radost. A peníze? “Bez čísel to nejde, ta musí být černá. Ale zas tak důležitá nejsou,” říká.
Vybudoval s bratrem a dalším společníkem síť restaurací, kterou před pár lety prodal. Vybudoval také síť kaváren, která sice během covidu zavřela pobočky v Praze, ale jinde se jí v Česku daří. Dnes buduje doma v garáži obytné auto. Koncem ledna by ho měl mít hotové a vyrazit s manželkou na první výlet.
Jan Janák se z vedení řetězce kaváren Crosscafe stáhl už před covidem, ale právě pandemie a proticovidová opatření ho zase trochu vtáhly “do hry”. Dnes se práci v CrossCafé věnuje maximálně jeden den v týdnu. Když jsem s ním dělal před sedmi lety rozhovor pro Hospodářské noviny, tvrdil, že firmu převezmou jeho dospělé děti. Ale to se nestalo. Proč? Samozřejmě jsem se zeptal.
A taky na to, jak se u něj projevila krize středního věku, v čem je opravdu dobrý (ale k ničemu užitečnému to není) a jak je možné, že všichni mluví o krizi a nadcházejících zlých časech, ale kavárny Crosscafé měly letos na podzim největší tržby v historii.
Přeju příjemný poslech.
Share this post