Když jsem v červnu pozval do podcastu Michala Horáčka, tak přijal, ale zároveň mě požádal, jestli bychom ho nemohli natočit až v červenci. To už totiž bude mít za sebou zkouškové období. Souhlasil jsem, a když přišel, samozřejmě jsem se zajímal, jak zkoušky dopadly. Dozvíte se to.
Každopádně však třetí ročník studia historie umění na filosofické fakultě zakončil bez problémů. Příští rok ho čeká ještě napsání bakalářské práce. A zároveň za pár dní, 23. července, oslaví sedmdesáté narozeniny.
Jak se cítí ve společnosti spolužáků, jejichž ročník narození začíná číslicí dvě, jsem se Michala Horáčka zeptal v podcastu. Svou první vysokou školu absolvoval textař a někdejší podnikatel v 59 letech, to ukončil studium kulturní antropologie. O pár let později ještě získal ve stejném oboru doktorát.
Splnil tak svůj pomyslný dluh vůči rodině, ve které byl podle svých slov za posledních několik generací jediným mužem bez vysoké školy. To už dnes neplatí. Před pěti lety se Michal Horáček pokusil také o získání prezidentského úřadu, to však s menším úspěchem. Stálo ho to rok a půl života, a taky 45 miliónů korun. I o tom jsme mluvili.
A taky o tom, proč nepíše s Michaelem Kocábem operu, byť se na to pomyslně chystali víc než dvacet let a loni se do toho rozhodli opravdu pustit. Ale v tuto chvíli práci přerušili. Má to stejný důvod jako to, proč by dnes už Michal Horáček nedokázal na koncertu uvést píseň se svým textem Žijeme v nádherné době.
Protože v ní nežijeme. Bude to za deset let lepší?
Přeji Michalu Horáčkovi vše nejlepší k narozeninám a vám příjemný poslech.
AUDIO: Mám starobní důchod a taky prospěchové stipendium, říká textař Michal Horáček (181)