Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.
Václava Pavelku jsem si pozval už podruhé. Poprvé jsme natáčeli v prosinci 2023 na Václavském náměstí a byl to podcast, který byl výjimečný hned ze dvou důvodů. Jednak pod okny celou dobu houkala policejní auta projíždějící Václavským náměstím směrem k řece, a my z přibývajícím pípáním notifikací na telefonech začínali tušit, že se něco děje. A dělo se, bylo to tragické prosincové odpoledne, kdy se na Filosofické fakultě střílelo a umírali lidé.
Ten druhý důvod výjimečnosti je mnohem banálnější a nehistorický, ale také důležitý. Ten podcast se tehdy nenahrál, lépe řečeno se nahrál v hrozné kvalitě. Dva měsíce jsem tahal Václava za nos a pokoušel se zvuk zachránit umělou inteligencí, ale byl pořád horší a horší, a nakonec jsme to museli odpískat. Václav to na začátek dnešního natáčení shrnul jasně: pokud se to nenahraje ani dnes, jsme proklatí a vzájemně se vymažeme z mobilu.
Nahrálo se. A k žádné výjimečné události během nahrávání nedošlo. Tím pádem vás zvu k poslechu.
Jen stručně: Václav Pavelka patří mezi muže, kteří posledních pětatřicet let v Česku píší dějiny oboru zvaného PR. Sviz agenturu založilv roce 1993 ještě jako student VŠE, a jak sám říká, aniž pořádně věděl, co to PR je. Jmenovala se ExMise, tedy Expertní mise, a všichni jí říkali Sexmise. Podle polského filmu slavného v osmdesátých letech.
Pak se jmenovala Hauska & Partner a všichni jí říkali Houska. Dnes se jmenuje Native PR a podle průzkumu Ipsos mezi velkými zadavateli je třetí nejznámější v zemi. Otec, povoláním diplomat, dal tehdy synovi jedinou radu: dělej jen pro firmy, nikdy pro politiky, církev a neziskovky. Václav si radu lehce otestoval a dal otci za pravdu. Proč, to uslyšíte
Mluvíme o tom, proč se v Česku za třicet let neprodala ani jedna PR agentura. Nápověda: hodnotu v ní mají šedovlasí páni, a když odejdou, nezbyde nic. Řeč bude i o tom, kdo byl ekvivalentem PR manažera na královském dvoře a proč by každý dobrý PR konzultant měl být tak trochu šašek.
Pak jsme se pohádali o budoucnost. Já tvrdím, že éra žurnalistiky, jak jsme ji znali, skončila, že se důvěra přestěhovala od lidí k algoritmům a že PR tím přichází o půdu pod nohama. Václav na to: Nevím, k čemu mě chcete dotlačit. Mám tady hned vedle studia na nábřeží přelézt zábradlí a jít se utopit do Vltavy? Ale neudělal to, a radši vysvětlil, proč je optimista. Jsme pořád jen opice v oblecích, biologie se za tisíce let nezměnila a tištěným médiím se předpovídá smrt už dlouho.
No a došlo i na umělou inteligenci. Přečetl jsem Václavovi jeho vlastní citát z roku 2020: dobrou tiskovou zprávu za vás stroj řekl tehdy. Dnes říká, že je to fake a že to určitě napsala AI. Já mu na oplátku vyprávěl, jak si můj AI agent nedávno vyměnil tři e-maily s klientem, zatímco jsem seděl v divadle, přestože má psaní e-mailů výslovně zakázané. Ale byl jsem v divadle, tak co měl ten nebohý agent dělat?
Václav Pavelka se přizná, že byl na poslední repríze mého standupu, a já připomínám: 17. listopadu hraju v Divadle v Řeznické zase, a představení se jmenuje Jednou se tomu zasmějeme. Pokud přijdete, koupíte si lístky na webu reznicka tečka cz, a dozvíte se, proč nebyla náhoda, že se dnešní epizoda točila ve čtvrtek. To je totiž den profesionálů. A pokud vás zajímá AI a chcete ji používat chytře a bez iluzí, nabídku našich workshopů najdete na webu inspiruj.se. Bývají nejen ve čtvrtek, ale o to jsou zajímavější.
Natočili jsme to v Praze Holešovicích, ve studiu s výhledem na Vltavu. Nikdo do ní neskočil. Přeju příjemný a nikým a ničím nerušený poslech.
