Downs-Thomsonův paradox říká, velmi zjednodušeně, že se lidé po městě pohybují autem plus mínus stejnou rychlostí, jako když jedou veřejnou dopravou. Jinými slovy, když ráno vyjedete do práce autem, dorazíte tam stejně rychle i pěšky, s použítím tramvaje nebo metra.
Konečně jsem pochopil čím se řídí pražští dopravní úředníci... Jezdím po Praze autem i MHD již cca 40 let a mohu říci že IAD se neustále zpomaluje - nikoliv tím, že je stále více aut (přibyly okruhy, tunely atd.) ale často nesmyslnými administrativními opatřeními (zúžením 2 pruhů do jednoho v nejhorším místě, nadbytečnými semafory, cyklopruhy tam kde nikdo na kole nejezdí atd.). Např. v Praze 6, kde bydlím, byla kdysi automobilová doprava zcela plynulá a bezproblémová, na rozdíl např. od Prahy 1. Nyní je to téměř naopak - např přejet přes "Kulaťák" je horší než projet centrem po nábřeží okolo ND. Prakticky vždy to, co bylo kdysi vyprojektováno s cílem dopravu zrychlit, je dnes nějakým administrativním zásahem sabotováno.
Pravidlo určité kontinuální míry "zácpy" jistě platí, to je bez diskuze. Podle mne nejde pouze o MHD vs. IAD ale často jednoduše o to jestli se pro nějakou cestu rozhodnete nebo ne - můžete jet do práce nebo pracovat z domova, určité jednání můžete vést osobně nebo telefonicky, pomocí videokonference apod. - a z širšího pohledu dopravní situace určuje jestli se rozhodnete třeba bydlet v domečku v satelitu (a jezdit autem) nebo raději zůstanete v pražském bytě (a jezdíte MHD mnohem kratší vzdálenost) - což se také v průběhu času od r.89 několikrát změnilo.
V podstatě jsme všichni svobodní lidé a otázkou spíše je jestli nám vyhovuje strávit několik hodin denně v dopravním prostředku, nebo to naší představě o kvalitě života odporuje. - A zde musím, jak to celý život pozoruji, paradoxně konstatovat, že nárok na kvalitu života se neustále snižuje. Stejně jako se používáním počítačů nesnížilo množství spotřebovaného papíru, tak se ani informační společností nesnížila potřeba lidí se přesunovat pomocí dopravních prostředků, často ze zcela nicotných důvodů.
Zaujalo mě to tvrzení, že "tím hlavním parametrem je čas". Nemůžu samozřejmě generalizovat, ale minimálně pro mě ani náhodou. Už dávno považuji všeobecný spěch za jistý druh moru a zdroj mnoha chyb a neštěstí. Pro mě osobně je mnohem důležitější pohodlí, bezpečí a třeba i to jakou zrovna poslouchám muziku :-) Když se budu v MHD cítit stejně komfortně jako ve svém autě, nebude tam na mě kašlat svoje bacily apod., budu ho moc rád preferovat. Čas je relativní - spěchat se nemá a když v MHD chytnu nějakou chorobu, ztratím ho ve finále mnohem víc...
Ještě před pár lety bych Google doc mohla hned zítra vyplnit s aktuálními časy. Ale od pandemie se všechno změnilo. Vyráželi jsme z vícegenerační vily na Hanspaulce všichni na konkétní čas do práce, ve vstupní chodně visel vytištěný jízdní řád autobusu 131, kterým jsme se spouštěli z Hanspaulského kopce na metro na Hradčanskou a později na Bořislavku. Já do advokátní kanceláře, můj táta do hotelu v centru a můj děda na břeh Vltavy, kde se nalodil a ukazoval turistům památky jako průvodce. O 3 roky později pracuji z domova, z notebooku, a do kanceláře chodím jen na poradu jednou do měsíce. Během pandemie jsem tam chodila častěji, ale jen díky testům zdarma a volné podzemní garáži, s koncem covidu už se tam nedá zaparkovat a na auto i vstupní průkazku sedá prach. Táta už neřídí hotel v centru, od covidu už hotel zůstal zavřený a tak pronajímá apartmány na Pálavě a provází turisty po vinicích https://www.pavlov24.cz/prochazka-s-degustaci/
A děda místo německy a anglicky mluvících turistů vítá na Moravě Pražáky s domácí slivovicí, pracuje na zahradě, je opálenější než jiní místní a málo kdo by do něj řekl, že nepochází z Pálavy, ale že se narodil v činžáku na Karláku a ještě nedávno býval Pražák jak Brno :)
Konečně jsem pochopil čím se řídí pražští dopravní úředníci... Jezdím po Praze autem i MHD již cca 40 let a mohu říci že IAD se neustále zpomaluje - nikoliv tím, že je stále více aut (přibyly okruhy, tunely atd.) ale často nesmyslnými administrativními opatřeními (zúžením 2 pruhů do jednoho v nejhorším místě, nadbytečnými semafory, cyklopruhy tam kde nikdo na kole nejezdí atd.). Např. v Praze 6, kde bydlím, byla kdysi automobilová doprava zcela plynulá a bezproblémová, na rozdíl např. od Prahy 1. Nyní je to téměř naopak - např přejet přes "Kulaťák" je horší než projet centrem po nábřeží okolo ND. Prakticky vždy to, co bylo kdysi vyprojektováno s cílem dopravu zrychlit, je dnes nějakým administrativním zásahem sabotováno.
Pravidlo určité kontinuální míry "zácpy" jistě platí, to je bez diskuze. Podle mne nejde pouze o MHD vs. IAD ale často jednoduše o to jestli se pro nějakou cestu rozhodnete nebo ne - můžete jet do práce nebo pracovat z domova, určité jednání můžete vést osobně nebo telefonicky, pomocí videokonference apod. - a z širšího pohledu dopravní situace určuje jestli se rozhodnete třeba bydlet v domečku v satelitu (a jezdit autem) nebo raději zůstanete v pražském bytě (a jezdíte MHD mnohem kratší vzdálenost) - což se také v průběhu času od r.89 několikrát změnilo.
V podstatě jsme všichni svobodní lidé a otázkou spíše je jestli nám vyhovuje strávit několik hodin denně v dopravním prostředku, nebo to naší představě o kvalitě života odporuje. - A zde musím, jak to celý život pozoruji, paradoxně konstatovat, že nárok na kvalitu života se neustále snižuje. Stejně jako se používáním počítačů nesnížilo množství spotřebovaného papíru, tak se ani informační společností nesnížila potřeba lidí se přesunovat pomocí dopravních prostředků, často ze zcela nicotných důvodů.
Zaujalo mě to tvrzení, že "tím hlavním parametrem je čas". Nemůžu samozřejmě generalizovat, ale minimálně pro mě ani náhodou. Už dávno považuji všeobecný spěch za jistý druh moru a zdroj mnoha chyb a neštěstí. Pro mě osobně je mnohem důležitější pohodlí, bezpečí a třeba i to jakou zrovna poslouchám muziku :-) Když se budu v MHD cítit stejně komfortně jako ve svém autě, nebude tam na mě kašlat svoje bacily apod., budu ho moc rád preferovat. Čas je relativní - spěchat se nemá a když v MHD chytnu nějakou chorobu, ztratím ho ve finále mnohem víc...
Ještě před pár lety bych Google doc mohla hned zítra vyplnit s aktuálními časy. Ale od pandemie se všechno změnilo. Vyráželi jsme z vícegenerační vily na Hanspaulce všichni na konkétní čas do práce, ve vstupní chodně visel vytištěný jízdní řád autobusu 131, kterým jsme se spouštěli z Hanspaulského kopce na metro na Hradčanskou a později na Bořislavku. Já do advokátní kanceláře, můj táta do hotelu v centru a můj děda na břeh Vltavy, kde se nalodil a ukazoval turistům památky jako průvodce. O 3 roky později pracuji z domova, z notebooku, a do kanceláře chodím jen na poradu jednou do měsíce. Během pandemie jsem tam chodila častěji, ale jen díky testům zdarma a volné podzemní garáži, s koncem covidu už se tam nedá zaparkovat a na auto i vstupní průkazku sedá prach. Táta už neřídí hotel v centru, od covidu už hotel zůstal zavřený a tak pronajímá apartmány na Pálavě a provází turisty po vinicích https://www.pavlov24.cz/prochazka-s-degustaci/
A děda místo německy a anglicky mluvících turistů vítá na Moravě Pražáky s domácí slivovicí, pracuje na zahradě, je opálenější než jiní místní a málo kdo by do něj řekl, že nepochází z Pálavy, ale že se narodil v činžáku na Karláku a ještě nedávno býval Pražák jak Brno :)