Downs-Thomsonův paradox říká, velmi zjednodušeně, že se lidé po městě pohybují autem plus mínus stejnou rychlostí, jako když jedou veřejnou dopravou. Jinými slovy, když ráno vyjedete do práce autem, dorazíte tam stejně rychle i pěšky, s použítím tramvaje nebo metra.
Ono to dává smysl: cílem je dostat se pohodlně do práce, a tím hlavním parametrem je čas. Takže když nejsou zácpy, přibývá lidí, kteří radši sednou za volant. A naopak, když je město ucpané, volí radši MHD. Výsledkem je to, že se časem dosáhne určitého rovnovážného stavu. Downs a Thompson tvrdí, že mezi oběma druhy dopravy bude rovnítko.
Proč je to paradox? Protože z něj plyne, že když budete investovat do silnic (například jich stavět víc, nebo rozšiřovat ty stávající), tak to problém se zácpami nevyřeší. Jinými slovy, lidí s auty ve městě žije tolik, že zácpy vzniknou tak jako tak. A lze to říct i opačně (a asi pro automobilisty provokativnějši), když naopak kapacitu silnic snížíte (a pruhy uberete, případně vytvoříte pěší zóny), tak k významnějšímu zhoršení průjezdnosti nedojde.
Jednoduše proto, že pro víc lidí bude příjemnější a rozumnější použít MHD. Což je ten nejzajímavější důsledek tohoto paradoxu. Když chce město investovat do toho, aby se průjezdnost města pro auta zrychlila, udělá skoro vždycky líp, když tyto peníze dá do lepší MHD, nikoli do lepších silnic.
Zajímavé! Dozvěděl jsem se o tomhle paradoxu na Twitteru (zájemcům doporučuju celé vlákno):
Tolik teorie. Je to tak v praxi?
Na toto téma se hodně diskutuje. Rozhodně Downs-Thomsonovo pravidlo nefunguje vždy, a je otázka, jaké podmínky musí být splněny. Jednou z nich je například to, že ve městě je dostatečně hustá a fungující doprava mimo pozemní komunikace, například podzemní dráha. Na Wikipedii obsahuje heslo věnované Downs-Thomsonovu paradoxu upozornění, že o některých citovaných faktech se vedou spory.
Není jisté, že se rychlost individuální a veřejné dopravy vyrovná, a záleží na tom, jestli dají lidé přenost spíš pohodlí či možnosti pracovat (a pojedou autem, i když to bude trvat déle), anebo pro ně bude důležitější to, co je levnější (a zvolí hromadnou dopravu, i když bude pomalejší).
Každopádně je to hezký myšlenkový experiment, na druhou stranu město je vysoce komplexní a složitě popsatelný organismus. Obyvatelé různých měst se chovají různě. A nejen to, i jejich chování v čase ovlivňují různé vlivy: ekonomická situace, roční doba nebo třeba i to, jaké je zrovna počasí.
Docela by mě zajímalo, jak je to v Praze. Pojďme to zjistit! Až zítra pojedete do práce, vyplňte jednoduchý Google dotazník. Pokud se sejde dost dat, za týden dodám výsledky.
Konečně jsem pochopil čím se řídí pražští dopravní úředníci... Jezdím po Praze autem i MHD již cca 40 let a mohu říci že IAD se neustále zpomaluje - nikoliv tím, že je stále více aut (přibyly okruhy, tunely atd.) ale často nesmyslnými administrativními opatřeními (zúžením 2 pruhů do jednoho v nejhorším místě, nadbytečnými semafory, cyklopruhy tam kde nikdo na kole nejezdí atd.). Např. v Praze 6, kde bydlím, byla kdysi automobilová doprava zcela plynulá a bezproblémová, na rozdíl např. od Prahy 1. Nyní je to téměř naopak - např přejet přes "Kulaťák" je horší než projet centrem po nábřeží okolo ND. Prakticky vždy to, co bylo kdysi vyprojektováno s cílem dopravu zrychlit, je dnes nějakým administrativním zásahem sabotováno.
Pravidlo určité kontinuální míry "zácpy" jistě platí, to je bez diskuze. Podle mne nejde pouze o MHD vs. IAD ale často jednoduše o to jestli se pro nějakou cestu rozhodnete nebo ne - můžete jet do práce nebo pracovat z domova, určité jednání můžete vést osobně nebo telefonicky, pomocí videokonference apod. - a z širšího pohledu dopravní situace určuje jestli se rozhodnete třeba bydlet v domečku v satelitu (a jezdit autem) nebo raději zůstanete v pražském bytě (a jezdíte MHD mnohem kratší vzdálenost) - což se také v průběhu času od r.89 několikrát změnilo.
V podstatě jsme všichni svobodní lidé a otázkou spíše je jestli nám vyhovuje strávit několik hodin denně v dopravním prostředku, nebo to naší představě o kvalitě života odporuje. - A zde musím, jak to celý život pozoruji, paradoxně konstatovat, že nárok na kvalitu života se neustále snižuje. Stejně jako se používáním počítačů nesnížilo množství spotřebovaného papíru, tak se ani informační společností nesnížila potřeba lidí se přesunovat pomocí dopravních prostředků, často ze zcela nicotných důvodů.
Zaujalo mě to tvrzení, že "tím hlavním parametrem je čas". Nemůžu samozřejmě generalizovat, ale minimálně pro mě ani náhodou. Už dávno považuji všeobecný spěch za jistý druh moru a zdroj mnoha chyb a neštěstí. Pro mě osobně je mnohem důležitější pohodlí, bezpečí a třeba i to jakou zrovna poslouchám muziku :-) Když se budu v MHD cítit stejně komfortně jako ve svém autě, nebude tam na mě kašlat svoje bacily apod., budu ho moc rád preferovat. Čas je relativní - spěchat se nemá a když v MHD chytnu nějakou chorobu, ztratím ho ve finále mnohem víc...