Čeká nás lidi boj s umělou inteligencí o to, komu bude patřit budoucnost? Anebo se s umělou inteligencí spojíme, a vznikne nová forma života? Je nástup AI na dlouhé trati historie naší planety jen další kapitolou evoluce?
Vím, jsou to hodně filosofické otázk. Ale jak říká náš dnešní host Tomáš Sedláček, jako ekonom vždycky inklinoval k dalším vědeckým disciplínám, které ho bavily a kterým se snažil rozumět. Ať už to byla filosofie, mýtologie, anebo třeba teoretická fyzika.
I proto s ním byl rozhovor o umělé inteligenci tak zajímavý. Mluvili jsme méně o byznysu, technických parametrech a praktickém využití, ale zato byl čas i prostor debatovat o tom, jaký je rozdíl mezi duší a duchem.
Nápověda: umělá inteligence má duši, tedy jakýsi návod či plán, co dělat. Ale my lidi máme ducha, a je jedno, jestli tím myslíme Boha, anebo nějakou jinou touhu po nalezení smyslu. Duch je něco výsostně lidského.
Nebo ještě jinak: duši můžete předělat, ale ducha musíte přemlouvat. Plus bonusová otázka: bude mít někdy umělá inteligence ducha?
Mluvili jsme samozřejmě i o spoustě jiných věcí. Třeba co ho napadá, když dělá přednášky pro školáky o matematice se svým dospívajícím synem Matoušem. Proč se s ním potápí a se svým otcem létá, a jestli se při těchto adrenalinových činnostech stále aspoň trochu bojí.
Taky jsme probrali demokracii, večírky ve vile českého honorárního konzula v Silicon Valley či to, co dnešnímu světu říká Tomášova třináctiměsíční dcera Evropa Markéta.
A jistě, samozřejmě jsme zmínili monokolo, nejoblíbenější technologickou vymoženost Tomáše Sedláčka.
A než vám popřeju příjemný poslech, ještě vás i Tomáše pozvu na naše workshopy: 16. a 18. října pořádáme dva masterclassy právě o umělé inteligenci. Podrobnosti najdete na našem webi Inspiruj.se.
PLUS!!
Máme pro vás zajímavé překvapení. V rozhovoru s TS jsme se hodně bavili o tom, jestli dnes AI dokáže - například - najít smysl ve zmateném, lidsky chybujícím či nepřesně zaznamenaném textu. Takže jsme udělali pokus. Udělali jsme s pomocí AI (služba Sonix) přepis podcastu, “naládovali” ho do jazykového modelu Claude 2 - a poprosili o text, který by shrnul ty nejzajímavější myšlenky z rozhovoru.
Výsledek je - podle nás - naprosto fantastický.
Úvodem se diskutující vracejí o 10 let zpět, kdy probíhala živá debata o inovacích a technologiích. Tehdy panoval velký optimismus ohledně možností moderních technologií. Dnes už je diskuze více střízlivá a bere v potaz i stinné stránky.
Jeden z diskutujících vzpomíná na časté pracovní cesty v té době, setkávání s řadou zajímavých lidí napříč obory, kteří se věnovali inovacím. Bylo to období jakési "technologické horečky". Dnes už vnímá, že to byla jiná epocha.
Druhý diskutující souhlasí, že tehdejší doba byla mnohem dynamičtější, ale zároveň varuje před nostalgií. Podle něj je důležité neustrnout v minulosti a přijmout současnost jako novou výzvu.
Hlavním tématem debaty je vztah člověka a moderních technologií, především umělé inteligence. Diskutující rozlišují tři "entity", které tvoří lidskou existenci:
Tělo - hmotná fyzická složka
Duše - organizační princip, software, který dává smysl a řád
Duch - nejvyšší úroveň, zdroj účelu a vůle
Podle této koncepce může umělá inteligence maximálně napodobit nebo doplnit lidskou duši - převzít routinní mentální či administrativní činnosti. Ale nedokáže nahradit lidského ducha, který dodává životu hlubší smysl a účel.
Jako příklad je uvedeno umění. Filmová kamera napodobuje lidský zrak, ale divák filmu je jakýmsi "duchem", který dílo interpretuje a prožívá. I v biblickém příběhu o Adamovi a Evě lze vidět paralelu k umělé inteligenci - Bůh v něm vytvořil bytost sobě podobnou, ale s vlastní vůlí.
Debata se posouvá k praktickému využití umělé inteligence. Mohla by například analyzovat fungování státní správy a navrhovat optimalizaci procesů. Zmiňuje se inspirace fungováním mozku, který také pracuje paralelně a decentralizovaně.
Nicméně i zde se diskutující shodují, že důležitější než zefektivnění "duše", tedy systému státní správy, je otázka "ducha", tedy filozofie a směřování společnosti. Zdůrazňuje se význam lidského úsudku, intuice a moudrosti při správě věcí veřejných.
Velký prostor je věnován dopadům umělé inteligence na vzdělávání. Učitelé by se měli zaměřit na rozvoj specificky lidských schopností jako kritické myšlení, tvořivost nebo schopnost ověřovat informace.
Matematika by neměla být vyučována jen jako nácvik mechanických postupů. Důležité je ukázat krásu matematického systému, radost z objevování řešení problémů. Právě prožitek "Eureka, našel jsem to!" při odhalení skrytých vztahů je podstatou matematiky.
Objevuje se úvaha, zda rozvoj umělé inteligence neznamená, že člověk již překračuje hranice své biologické existence. Podobně jako jsme kdysi nahradili fyzickou sílu zvířat stroji, dnes postupně delegujeme i mentální rutinní činnosti na stroje. Lidský mozek se tak může soustředit na vyšší úkoly.
Lidství ale netkví jen v přemýšlení jednotlivců. Jsou tu sdílené mýty, příběhy, kultura, které nás spojují v čase i prostoru. Právě v této oblasti nemůže umělá inteligence člověka nahradit.
Jeden z diskutujících vyjadřuje svůj osobní postoj k technologickému vývoji. Vzhledem ke svému věku se cítí jako staromilec, který by v dohledné době odmítl čipy či jiné radikální formy propojení člověka a stroje. Současně ale chápe, že pro mladou generaci je to přirozený vývoj. Důležité je zachovat možnost volby a nepodléhat technologickému determinismu.
Shrnujícím poselstvím debaty je, že rozvoj umělé inteligence a propojování člověka se stroji může přinést obrovské možnosti. Ale je třeba reflektovat i filozofické a etické otázky, které s sebou nese. Co zůstane výhradně lidské doménou? Jak zajistíme, aby technologie sloužily člověku a ne naopak? Jde o výzvy, na které bude muset najít odpověď celá společnost.
Tomáš Sedláček: Nikde není psáno, že biologická forma vědomí je v evoluci tou finální