Na besedách v knihovnách mi nejčastěji nachystají chlebíček. Nenávidím to.
Nechci číst z knížky a otáčet listy prsty zamaštěnými od majonézy, nechci si nadrobit na šaty, nechci odcházet od stolu, pod kterým na zemi leží plátek okurky, snítka petrželky a kousek tvrdého sýra.
Navíc ty dnešní "chleby" se nedají ani sníst, vysoká vrstva všeho možného, když do toho kousnete, padá to na zem, obličej i ruce od majonézy. Obcházím je obloukem. Jednohubky nebo sendvič jsou mnohem lepší řešení. Je nutné šířit osvětu 🙂
Na besedách v knihovnách mi nejčastěji nachystají chlebíček. Nenávidím to.
Nechci číst z knížky a otáčet listy prsty zamaštěnými od majonézy, nechci si nadrobit na šaty, nechci odcházet od stolu, pod kterým na zemi leží plátek okurky, snítka petrželky a kousek tvrdého sýra.
A přesto se mi to tak nějak nevyhnutelně děje.
Navíc ty dnešní "chleby" se nedají ani sníst, vysoká vrstva všeho možného, když do toho kousnete, padá to na zem, obličej i ruce od majonézy. Obcházím je obloukem. Jednohubky nebo sendvič jsou mnohem lepší řešení. Je nutné šířit osvětu 🙂
Výborné ... jako chlebíčky. Lísky už mám✌️