Letošním letním "retro" hitem je 37 let stará písnička Kate Bush. A co jste dělali VY v roce 1985? (Samozřejmě pokud jste byli na světě.)

V roce 1985 se dostala na 30. místo amerického žebříčku, letos ji “nakoplo” to, že ji lze slyšet ve 4. sezóně setiálu Stranger Things na Netflixu. Díky tomu má Kate Bush vůbec poprvé svoji píseň v americké Top 10 a je od roku 1978 poprvé na 1. místě britské hitparády. Pro pamětníky je ozvěnou diskotékové atmosféry osmdesátých let, byť od té doby vzniklo několik coververzí a píseň zazněla i při závěrečném ceremoniálu londýnské olympiíry v roce 2012.

Co jste v roce 1985 dělali vy?

Mně bylo 17. Cvičil jsem na spartakiádě, dokonce na Strahově, a samozřejmě jsem si připadal jako idiot. Různě jsme tam hýbali lavičkami a lezli po sobě a bylo to šílené.

Umřel mi děda, myslím v květnu. Umřel v nemocnici po operaci žaludku. Vypadalo to, že se uzdraví, dokonce za ním den předtím byly babička a máma na návštěvě, a měl dobrou náladu. Ale pak v noci prý dostal infarkt a už se ho nepodařilo oživit. Mobily nebyly, takže jsem se to dozvěděl tak, že jsem přišel do bytu byičky a dědy v Holešovicích, kde jsem někdy přespával, a nikdo nebyl doma. Jen v kuchyni na stole byly v igelitovém pytlíku dědovy umělé zuby a snubní prsten. Asi hodinu poté přišla babička, která už zařizovala pohřeb.

V tom roce jsem taky začal hrát basketbal, což samozřejmě bylo v 17 víc než pozdě. Ale když v tomhle věku měříte 204 centimetry, tak se nedostatky v technice přehlédnou. Hrál jsem za Slovan Bohnice, kam jsem chodil do posilovny (chtěl jsem mít svaly, abych se líbil holkám), a ve dveřích jsem se srazil s trenérem tamního družstva. Hráli nějakou pražskou soutěž a tvrdili, že jim chybí pivotman. Jestli bych s nimi nezačal hrát. První zápas jsem hrál asi o měsíc později proti Spartaku Kbely, který hrál dorosteneckou ligu. Všichni mí noví spoluhráči byli nervózní a hodně se snažili, protože v těchto zápasech byla šance, že dostanou nabídku a budou hrát lepší soutěž. Pointu tušíte: nabídku jsem dostal pouze já (opět kvůli těm 204 centimetrům), což mým spoluhráčům málem přivodilo infarkt.

Myslím, že mě nenáviděli. Ale byli to borci a v šatně zaznělo, že se na to sice můžou vysrat, ale že jsou rádi, že to aspoň někomu vyšlo. Život je nespravedlivej, samozřejmě.

Mně se ani za Kbely moc hrát nechtělo, protože jsem byl línej běhat s míčem po hřišti, a pak to taky bylo docela daleko autobusem. Ale přesvědčilo mě to, že jezdí na soustředění do Západního Německa. Což byla pravda a hned o Vánocích 1985 jsme tam opravdu jeli. Nikdy jsem toho nelitoval a hrál pak za Kbely určitě ještě 10 let. Myslím, že jsem na soupisce nyní už Sokola Kbely C dodneška (měl jsem malý comeback někdy kolem roku 2010), ale musel bych to ověřit.

A konečně, v roce 1985 jsem podal přihlášku na kybernetiku na FEL ČVUT, čímž jsem zklamal mámu, která chtěla, abych byl doktor. Taky jsem se asi třikrát zamiloval, celé léto pracoval na překládkové poště na Hlavním nádraží a v létě se poprvé a naposled v životě opil jako dobytek. To když jsme s kamarádem Fuchsou vypili na diskotéce v centru Prahy láhev vodky a já domů přijel ráno autobusem 177, který už tehdy jezdil odněkud z Malešic do Bohnic, a dodnes je pro mě ohromnou záhadou, kde jsem do něj nastoupil.

Takže ještě jednou: CO JSTE DĚLALI VY?