Dlouho jsem s vařením zeleného curry váhal. Mám pocit, že je to ten druh jídla, který je nejlepší, když si ho domů přinesete v polystyrénové krabičce z nějakého bufetu nebo fastfoodového patra v obchodním centru.

Cestou vám příjemně vychladne, a když jedete autem, tak i hezky provoní interiér. Vůně thajského nebo čínského jídla je v autě mnohem lepší než nějaký debilní stromeček na zrcátku.

Navíc mám podezření, že jde o ten druh kuchyně, který v bufetech, v lodních kuchyních nebo v lepším případě v restauracích vznikl, a proto ho nikdy doma líp neuděláte. Zelené curry s rýží rozhodně není jídlo, které by někdy vařila nějaká thajská babička, to mi věřte.

Třeba zelené chilli papričky: člověk by řekl, že se v Thajsku používají ojakživa, a přitom je tam až v šestnáctém století dovezli Portugalci. Ti je zase měli z Mexika, odkud je přivezl Kryštof Kolumbus. Celé je trochu šméčko, ta thajská kuchyně, co vám budu povídat.

Thajské jídlo vyžaduje spousty ingrediencí, které doma normálně nemáte, a …