Zápisky z četby: "notel" = "no hotel", a je to nový trend osmihodinových dovolených. PLUS věděli jste, že dcera Billa Gatese chodí s vnukem Paula McCartneyho?
Nedělní čtení.
Jeden z 500 psů v Británii bere antidepresiva, píší londýnské Timesy
Fluoxetin je účinná látka v léku, který známe jako Prozac. Dnes však přípravky se stejnou účinnou látkou předepisují v Británii stále častěji veterináři i pro psy. Podle odborníků za to může pandemie, kdy si lidé pořizovali štěňata, aby nebyli sami, a tato štěňata zároveň vyrůstala rovněž v izolaci, bez kontaktu s jinými lidmi i psy.
No a teď prý trpí depresemi. Nejohroženější jsou border kolie a lurchers, tedy psi, kteří jsou obvykle mixem více plemen. V obou případech jde o původně pracovní psy nevhodné pro městský život. Ti pak podle The Times často končí na lécích, které měsíčně stojí kolem 30 liber.
Odborníci před přílišnou psychologizací zvířat spíše varují. "Nevíme, zda psi trpí stejnými duševními problémy jako lidé. Nemůžeme je psychoanalyzovat a zeptat se: 'Co tě dnes vedlo k pokousání pošťáka?'" upozorňuje Dr. Julian Hoad, prezident Britské asociace veterinářů malých zvířat.
Fluoxetin může v kritických případech pomoci, ale samotné léky problém nevyřeší. "Lidé doufají, že medikace napraví problém, ale je to mnohem složitější," dodává Dr. Terezia Balusiková z Dog Trust UK.
Nárůst "psího Prozacu" tak zrcadlí hlubší společenskou otázku: Kde leží hranice mezi léčbou skutečných problémů a medikací přirozeného chování? A co to vypovídá o naší schopnosti akceptovat přirozenost, ať už psí, nebo lidskou?
No a konečně, nepůjde to ještě dál? Nedočkáme se doby, kdy si psi budou dělat, co chtějí, a jejich majitelé tomu jen přihlížet? A když se jich zeptáte, proč nemjí psa lépe vychovaného, jen vám rezignovaně řeknou: “Nemůžete se na něj zlobit, veterinář mu minulý týden diagnostikoval ADHD.”
.
Paříž žije svůj “pohyblivý svátek”. Ale takhle to Hemingway nemyslel, píše Wall Street Journal
Město módních přehlídek, dlouhých obědů s lahví vína a nekonečných kavárenských posezení si zamilovalo něco, čím Pařížané dřív pohrdali, anebo co v lepším případě nechápali. Takzvané městské běhání. Počet lidí ve sportovním oblečení, okupujících chodníky hlasitým funěním, je dnes vyšší, než jsou milovníci starých pořádků ochotni tolerovat.
Ale nic jiného jim nakonec nezbyde. Nemluvě o tom, že mnozí možná v budoucnu taky vyběhnou. Pokud trend bude pokračovat.
A vše tomu nasvědčuje. Pařížský maraton zaznamenal rekordní účast a letošní ročník byl vyprodaný půl roku předem. "Všichni běhají všude," říká restauratér Arthur Da Rosa, který sám založil běžecký klub při své restauraci.
Strava zaznamenala pětinásobný nárůst běžeckých aktivit v Paříži od roku 2019. Nahrávají tomu i infrastrukurní změny, které dělá politické vedení Paříže v posledních letech. Bylo uzavřeno dalších 500 ulic pro automobilový provoz, instalují se fontány s pitnou vodou.
A nebyla by to Paříž, aby si běžecký trendy nezačala dělat po svém. Jeden klub kombinuje pětikilometrový běh s následnou degustací flanů, jiný nabízí běh "sexy tempem" kolem historických památek. Marná sláva, Francouzi chtějí být “šik” i zpocení: oblékají se tak, aby jednak vypadali dobře, ale zároveň nebyly sportovní věci vyrobené s funkčních materiálů cítit potem.
Díky tomu je dnes celkem běžné, že lidé jdou v běžeckém i do kafárny či restaurace. Což bylo ještě před pár lety neb'myslitelné faux-pas.
Luxusní značky rychle reagují. Na Champs-Élysées otevírají obchody Nike a Lululemon vedle Louis Vuitton a Dioru. Pařížská značka Satisfy prodává běžecká trička za 410 dolarů a šortky za 420 dolarů, exportujíc lokální běžeckou estetiku do světa.
Je to přechodná móda, nebo se Paříž trvale mění? Město tradičně oslavující kulturu zahálky dnes zkouší módu rychlého pohybu. Možná nejde o zradu francouzské identity, ale o její evoluci – spojení tradičního konceptu "être bien dans sa peau" (být dobře ve své kůži) s moderním důrazem na aktivní životní styl.
Paříž běží vpřed, ale nezapomíná se ohlížet, píše Wall Street Journal. A nikdo netvrdí, že si po hezkém ranním běhu nemůžete dát v bistru či restauraci svou polední lahvinku vína.
.