Zápisky z četby: jiný pohled na Jaysona Ardaye, novodobého "Barona Prášila", avšak s tragickým koncem ... a taky pozoruhodné informace o "paní Columbové" AI branže
Co jsem četl a co mě bavilo minulý týden? Najdete v tomhle newsletteru. Zároveň vám chci poděkovat, že pravidelně čtete i posloucháte Jedno procento. Je vás už cca sedm tisíc. A taky vás chci poprosit, pokud je to možné a bude se vám chtít, abyste si Jedno procento předplatili. Od srpna a pak ještě výrazněji od září budu většinu textů zamykat, buď celé, nebo částečně. Na webu určitě zůstanou i články zadarmo, ale bude jich míň. Děkuju a prima léto!
Nejdřív protežovaný, potom vysmívaný. Pro mnohé symbol toho, že pozitivní diskriminace zašla moc daleko. Ale konec Jaysona Ardaye byl tragický, spáchal v pátek sebevraždu
Stal se akademickou hvězdou na Cambridge, a zároveň až komicky zveličil spousty věcí ve svém životopise: od sportovních výkonů (třeba že uběhl 1000 kilometrů za 6 dní) přes akademickou kariéru (že byl hostujícím profesorem na univerzitě v Ohiu a v Glasgow, a obě to následně popřely) až po práci po charitu(že vybral víc než 5 miliónů liber na dobročinné účely).
A když přišel konsensus, že Jayson Arday je novodobým Baronem Prášilem s černou pletí, psala o něm zhruba dva týdny prakticky všechny světová média, ta britská často na titulních stranách. Jenže v pátek spáchal sebevraždu.
Nesmírně zajímavý pohled na kauzu napsal v nedělníku Sunday Times jeden z nejchytřejších britských novinářů, původně sportovní komentátor, dnes zároveň skvělý sloupkař i glosátor politik Matthew Syed. Je velmi osobní, protože sám má podobnou životní zkušenost: pozitivní diskriminace mu jako synovi pákistánského přistěhovalce a welšské matky pomohla v osmdesátých letech získat vzdělání na Oxfordu.
Syed píše: Arday se stal obětí systému, který mu pomohl nastartovat kariéru a udělal z něj symbol diverzity, a nikdy dostatečně neprověřoval jeho tvrzení. A následně ho zase nechal zcela napospas veřejné kritice. Arday podle Syeda asi opravdu některé pasáže svých akademických prací opsal, a v životopise si vymýšlel - ale intenzita veřejného zostouzení ppodle něj přerostla legitimní kritiku.
Důležité: Syed domítá jednoduchý závěr, že pozitivní diskriminace je nesmyslná. Na svém vlastním živoptě i příběhu své sestry ukazuje, že pro systém může být zásadní a velmi pozitivní, když dá šanci lidem, které instituce přehlížejí. Musí to však mít proporce a logiku. Což je ale často vidět a poznat až zpětně, jako u Ardaye.
Syed píše:
Stejně jako u mnoha ušlechtilých myšlenek se i snaha rozšířit okruh lidí, kteří dostávají příležitost, dostala příliš daleko. Sám jsem se po napsání knihy Rebel Ideas snažil pomáhat lidem v byznysu pochopit, že diverzitě neprospívá, když někoho správné barvy pleti povýšíte nad jeho možnosti jen proto, abyste se jím mohli chlubit v korporátní propagaci.
Ve skutečnosti je to kontraproduktivní, protože celá organizace vidí, že motivací bylo PR, nikoli důslednost, a tím se podrývá postavení všech lidí z menšinového prostředí, kteří se po žebříčku dostali nahoru - včetně těch, jejichž postup byl plně zasloužený.
Ve větším měřítku se tento proces spojil s wokeismem a vyvolal prudkou a legitimní reakci. Představte si, že jste kvalifikovaný bílý uchazeč, kterého při výběru přeskočí někdo, kdo - ať už měl jakékoli jiné kvality - si vymýšlel a možná i opisoval, a dostal místo vás šanci jen proto, aby se naplnila agenta DEI.
x
Byla mimo jiné zakladatelkou startupu “luxusní pornografie pro ženy” a má velmi nekonvenční životopis. Žena šéfa Anthropicu je něco jako “paní Columbová” AI branže
Cami Clarková patří mezi nejvlivnější lidi v okolí šéfa Anthropicu, byť ve firmě nemá žádnou formální roli.
