Zápisky z četby: Je náš smysl pro humor "krásnou chybou" evoluce? Jakou hru hraje Jeff Bezos? A "vyléčí" AI ty, kteří věří kravinám?

Co mají společného paví ocas a smysl pro humor? Obojí jsou “krásné chyby” evoluce, píše v nové knížce Matt Ridley

“Pohled na péro z pavího ocasu ve mně způsobuje až fyzickou nevolnost,” napsal Charles Darwin v roce 1860, rok po vydání své přelomové knihy O původu druhů. Proč? V době, kdy kniha čelila největší kritice, a to ať náboženské, či vědecké, to byl paví ocas, který Darwina znejišťoval. Co když se mýlí? A co když přirozený výběr není tak zásadní, jak ve své evoluční teorii tvrdí?

Paví ocas je totiž úkaz, který je s touhle teorií v rozporu. Aspoň zdánlivém. Proč by samečci od páva měli mít něco tak nepraktického, co komplikuje pohyb a zejméná létání, a je tedy zároveň nebezpečné?

Odpověď je překvapivá, byť jednoduchá. Protože se to líbí samičkám. A podle velikosti a krásy ocasu si vybírají samečky, s kterými se budou pářit. Ano, velký ocas může dospělé ptáky ohrozit, ale zároveň zajistí větší úspěch při rozmnožování. Což v důsledku znamená, že bude mít víc potomků, a v evoluční hře zvítězí.

Matematicky to funguje, byť se to zdá nelogické. Darwinův současník a spoluobjevitel evoluce Alfred Russel Wallace se mu vysmíval, že je přece aburdní připisovat ptákům estetický vkus. Krásný a velký ocas musí mít ještě jiné důvody. Ale co když nemá? Třeba opravdu jde o “krásnou chybu” evoluce. Nebo, jak píše Ridley, “Darwinovu nejpodivnější myšlenku”.

Krásu nedokážeme racionálně vysvětlit. Některé rysy považujeme za krásné a jiné za průměrné nebo dokonce ošklivé, ale neumíme to nijak exaktně nebo matematicky popsat. V přírodě, tedy i u lidí. Evoluce preferuje nejzdatnější a nejvíc přizpůsobivé jedince, protože jim to dává nejvíc šancí přežít. A však Darwinova “krásná chyba” je v tom, že podporuje i to, co zvětšuje šanci pro nalezení sexuálního partnera.

Možná nejprovokativnější aspekt teorie pohlavního výběru je její potenciální přesah do chápání lidského chování a evoluce. Ridley navrhuje, že i lidský mozek a některé specificky lidské vlastnosti jako humor, umění či hudba mohly vzniknout přesně takto. Celá naše kultura, na kterou jsme tak pyší a přičítáme jí někdy až “božský rozměr”, může být krásnou chybou evoluce.

Čímž se dostáváme ke smyslu pro humor. K čemu nám lidem je? Vlastně k ničemu. Když se člověk dostane do nebezpečné situace, a potřebuje rychly vymyslet řešení, smysl pro humor mu asi nepomůže. Nebo skoro nikdy ne. Zároveň platí, že je kognitivně náročný a mozek zatěžuje. Z hlediska přežití je však víceméně zbytečný.

Proč ho máme? Podobně jako paví ocas, smysl pro humor může být "krásný handicap", který naznačuje celkovou způsobilost. U páva dokazuje velký ocas to, že je dostatečně zdravý a silný. U lidí je smysl pro humor indikátorem inteligence, kreativity či pohotovosti. Jistě, to vše lze prokázat i jinak, třeba řešením matematických příkladů. Ale humor se však asi na první schůzku hodí víc.

.

Jakou hru hraje Jeff Bezos? (Wall Street Journal)

V luxusním sídle Mar-a-Lago na Floridě se nedávno odehrála večeře, která by ještě před několika lety byla považována za nemyslitelnou. Jeff Bezos, zakladatel Amazonu, majitel Washington Post a třetí nejbohatší člověk planety, usedl ke stolu s mužem, kterého jeho vlastní noviny před osmi lety nemilosrdně kritizovaly, s Donaldem Trumpem. Setkání, kterého se zúčastnil i Elon Musk, symbolizuje pozoruhodnou transformaci, kterou Bezos v posledních letech prošel, píše ve víkendovém vydání deník Wall Street Journal.

Bezosova cesta má vše, co se k technologickému oligarchovi hodí: začátky v garáži, kde měl dveře vyndané z pantů místo kancelářského stolu, a zmínku o snu cestovat do vesmíru ve středoškolském projevu. Ale ještě fascinující je nedávná Bezosova proměna, mentální i tělesná, ze skromného muže rodinného typu ma okázalého miliardáře s testosteronovými svaly a okázalým životním stylem na jachtách, palubách sukromých tryskáčů i hollywoodských večítcích.

Když v roce 2013 koupil Washington Post za 250 milionů dolarů, údajně ani neměl o akvizici tohoto tradičního média zájem. Pod jeho vedením se však noviny staly symbolem odporu vůči Trumpově první administrativě, s novým mottem "Democracy Dies in Darkness" (Demokracie umírá v temnotě). Dnes je situace diametrálně odlišná.

Nedávno Bezos oznámil několik zásadních změn. Zrušil tradiční komentáře podporující před volbami některého z prezidentských kandidátů (čistě pragmaticky, aby zabránil podpoře Kamaly Harrisové) a “překopal” názorovou sekci, která se nově zaměří na bezvýhradnou podporu "osobní svobody a volného trhu".