“Panebože, co ty jsi za kreténa!”, uslyšel jsem rozčílený hlas. Šel jsem po chodníku. Rozhlédl jsem se a na silnici uviděl cyklistu, jak prudce zabrzdil a jen tak tak udržel kolo i sebe ve vzpřímené poloze.

“Neumíš značky, kreténe?!”, zavolal ještě za autem, které kolem něj projelo křižovatkou a mizelo v kopci.

“Jste v pořádku?”, zeptal jsem se.

“Viděl jste toho blba? Málem mě zabil,” řekl cyklista.

Bylo to dole na konci Korunní na Vinohradech, kde tramvaj odbočuje vlevo, a tam ukazuje i značka přikázaného směru jízdy pro auta. Poslední krátký úsek Korunní k Náměstí Míru je jednosměrný, ale v opačném směru.

Cyklista odbočoval vlevo, a zřejmě podlehl dojmu, že hlavní vede doleva. Ale pokračuje rovně, a protijeducí auto, které muže tak rozčílilo, tedy mělo přednost.

V rámci spravedlnosti, ale spíš jen pro pořádek, jsem to cyklistovi řekl. Možná i proto, aby příště věděl, že má radši přibrzdit. Ale neměl jsem to dělat.

Své rozčílení teď přenesl i na mě. “Pán je taky řidič, co, jen na procházce?…