Viníme "tech bros" z pokrytectví. Ale co my?

Je začátek roku 2026 a v americké Minnesotě to vře. Bez ohledu na to, co si myslíte o Donaldu Trumpovi, se právě tady a teď píše historie Ameriky, která je temná a depresivní.

Zásah federálních agentů ICE má už dvě oběti. Žádné zločince, ale americké občany. Tim Cook, šéf Apple, je řádově hodiny po jednom ze zabití na promítání filmu o Melanii Trumpové v Bílém domě. V jeho Twitter bio můžeme citát Martina Luthera Kinga: „Vytrvalá a naléhavá životní otázka je: Co děláte pro ostatní?”

Opravdu?

Je to o to pikantnější, že v roce 2020, když policista v tom samém Minneapolis zabil George Floyda, Cook okamžitě a hlasitě protestoval. Šéf Googlu Sergej Brin demonstroval na letišti. Mark Zuckerberg se sice držel víc zpátky, ale i on vydával prohlášení. Dnes mlčí. Nebo hůř, Meta aktivně blokuje webové stránky dokumentující identity ICE agentů.

Co se změnilo? Ti lidé se přece nezměnili. Nebo ano?

Většina šéfů tech firem začínala jako liberálové. Věřili v otevřený internet, svobodu projevu, meritokracii. Pak přišly kulturní války. Woke politika. Cancel culture. A zejména atmosféra, kdy včerejší aktivismus je považován za nedostatečný v porovnání s tm dnešním, a je už otevřeným nepřítelem toho zítřejšího.

Nevýhodou liberálního aktivismu posledních dvou dekád bylo to, že nikdo nevědl, kde začíná a ani kde končí.

Je vyčerpávající být denně obviňován z nedostatečného aktivismu. A tak se lidé, kteří vedle aktivismu museli ještě řídit stamiliardové firmy, radši stáhli. Ne že by změnili názory. Spíš přestali mít sílu je obhajovat. A někteří – jako spoluzakladatel OpenAI Greg Brockman se svými 25 miliony dolarů pro Trumpův super PAC – zvolili aktivní spolupráci.

Teď vidí důsledky.

Amerika, která jim umožnila uspět – se svými univerzitami, svobodou podnikání, ochranou vlastnických práv, vládou zákona – ta Amerika je ohrožena. Ne abstraktně. Konkrétně. Federální agenti střílí občany a ministerstvo spravedlnosti tlačí prokurátory, aby stíhali protestující místo střelců. Dvanáct prokurátorů v Minnesotě už podalo demisi.

A co tech bossové? Mají dilema, které se dá formulovat jako rozpor mezi fiduciární odpovědností vůči akcionářům a morální odpovědností vůči společnosti.

Jen se zkuste vžít do kůže Tima Cooka. Zkuste nebýt chvíli svobodným pozorovatelem bláznivé reality, ale člověkem, který nese odpovědnost za stovky tisíc zaměstnanců, miliony akcionářů, a dodavatelský řetězec, na kterém závisí celé regiony.

Jasně, můžu říct: hodnoty jsou přednější než peníze. Ale co když nejde jen o peníze?

Představte si, že jste Tim Cook. Trump vám právě pohrozil cly, která by zdražila iPhone o třicet procent. Vaši konkurenti – Samsung, Huawei – by rázem získali obrovskou výhodu. Akcie by spadly. Tisíce lidí byste museli propustit. Ne proto, že jste špatný manažer. Ale proto, že jste řekl pravdu.

Ano, Cook poslal interní memo zaměstnancům, ve kterém psal o “deeskalaci” a kde zmínil, že měl na toto téma “dobrou konverzaci s prezidentem”. Ten samý Cook, který loni osobně daroval milión dolarů na Trumpovu inauguraci a za Apple přispěl na renovaci Bílého domu.

Jinými slovy, Tim Cook se pragmaticky přátelí s Donaldem Trumpem, a svým (většinově liberálním) zaměstnancům to vysvětluje tak, že se prezidenta snaží ovlivnit “dobrým směrem”. Můžeme to brát jako rozumný postoj. Ale s naší zkušeností z komunistického režimu také můžeme tvrdit, že Tim Cook je pokrytec.

Kde je pravda?

Tady je ta nepohodlná otázka, kterou si nikdo nechce položit: má vůbec smysl, aby jeden CEO riskoval svou firmu kvůli gestu, které nic nezmění?

Sam Altman to zkouší obojí. Interně kritizuje ICE, ale zároveň nazývá Trumpa „velmi silným vůdcem”. Jeden komentátor to nazval „performativní poklonou prezidentovi”. Je to pokus mít koláč a zároveň ho sníst.

Jenže historicky víme, že tohle nefunguje. Obchodní sektor často intervenoval, když viděl, že autoritářské tendence ohrožují stabilní prostředí pro podnikání. Ti lidé mají moc – už jednou přesvědčili Trumpa, aby odvolal nasazení ICE v San Francisku.

Otázka není, jestli mohou něco udělat. Mohou. Otázka je, jestli chtějí.

Reid Hoffman, spoluzakladatel LinkedInu, to řekl jasně: „Nemůžeme se schovat a doufat, že krize odezní. Naděje bez akce není strategie.”

Realisticky vzato, většina “tech bros” asi zůstane schovaná. Příliš mnoho je ve hře. OpenAI vyjednává o investicích ve výši 100 miliard dolarů. Apple dostal úlevu od cel za příslib 600 miliard investic. Meta dala milion na inauguraci a Zuckerberg jmenoval UFC prezidenta do správní rady.

Ale třeba ne. Třeba někde existuje tipping point, jakse říká anglicky, kdy se i nejpragmatičtější CEO rozhodne, že některé věci se nedají vyvážit hodnotou pro akcionáře.

Guvernér Minnesoty Tim Walz to shrnul: „Tohle už není politická debata. Tohle je debata o morálce.”

Dost možná má pravdu. Ale morální debaty mají tu nepříjemnou vlastnost, že v nich nikdo na pravdu nemá monopol.

Člověk, který mlčí, protože se bojí, je zbabělec. Člověk, který mlčí, protože kalkuluje, jak dosáhnout většího dobra, je stratég. Zvenčí vypadají úplně stejně.

A my nevíme, který z nich je Tim Cook.

Možná je zbabělec. Možná počítá, že Trump za dva roky odejde a on zatím zachová firmu, která pak bude moci dělat věci jinak. Možná se mýlí. Možná se mýlíme my, kterým se to protiví.

Oba tábory – ti, kdo volají po morálním gestu, i ti, kdo obhajují pragmatismus – mají společnou jednu věc. Obě strany přenášejí odpovědnost na někoho jiného.

Čekáme, až Zuckerberg zachrání demokracii. Čekáme, až Cook sejme “virtue signalling” citát Martina Luthera Kinga z bio a vystoupí z party. Čekáme, až někdo jiný udělá první krok.

A co my?

Kolik z lidí, kteří dnes volají po bojkotu Apple, si zítra koupí nový iPhone? Kolik z nás, kteří kritizujeme mlčení tech lídrů, by mělo odvahu riskovat vlastní kariéru?

To není whataboutismus. To je upřímná otázka.

Možná problém není v tom, že Tim Cook sedí na promítání filmu v Bílém domě. Možná problém je v tom, že všichni čekáme, až to za nás vyřeší Tim Cook.

Co vy?