Víme první: Premiérovy brýle neoprávněně používají akademický titul

Nová povídka z fleku

Poradce premiéra vběhl do kanceláře svého šéfa prakticky bez zaklepání, protože situace byla mimořádně vážná.

Předseda vlády seděl za svým stolem a četl si v politologické ročence, což dělal vždy, když se potřeboval uklidnit ze stresu, který mu způsobovalo řízení země.

Nebo to aspoň tvrdil.

"Co se děje? Hoří?", zeptal se svým typickým rozvážným hlasem, který tak milovala část jeho ženského elektorátu, ale všechny ostatní vytáčel do nepříčetnosti.

"Řítí se na nás další průser," zvolal nešťastným tónem poradce, popadaje dech.

"A to?", otázal se premiér.

"Deníku N někdo pustil informaci, že vaše brýle užívají neoprávněně titul."

Předseda vlády se zatvářil pochybovačně. "Moje brýle používají nějaký titul?"

"Jistě," vyštěkl muž. Sáhl do kapsy a zalistoval v notýsku s poznámkami. "Dioptrické luxusní."

"Ale ony jsou luxusní!", prohlásil premiér.

"Nejsou!", teď už skoro zavyl poradce. "A navíc jsou falešné a vyrobené v Číně."

Premiér si brýle sundal a položil je na stůl. Vypadaly skvěle, musel znovu uznat. Před lety mu je doporučil poradce pro změnu image, a dlužno říct, že právě tyto brýle s kulatými obroučkami byly jedním z důvodů, proč dnes sedí ve Strakově akademii.

Premiér uchopil poradce za loket a oba poodešli od stolu k onu s výhledem na zahradu. Ztišil hlas, jakoby se bál, že je brýle uslyší.

"To je jisté? Jsou z Cíny?"

"Ty šmejdi to tvrdí. A prý mají důkazy."

Teď už i předsedovi vlády došla vážnost situace. Používání titulu "dioptrické luxusní" tři měsíce před volbami je nejen šlamastyka, ale potenciální tragéde.

"Co budeme dělat?", zeptal se, a bylo jasné, že jakkoli se dál snažil vysíat signály sebevědomého politika, ve skutečnosti se mu roztřásl hlas.

"Mám plán," řekl poradce. A pak ho premiérovi řekl.

"Musíme tu reportérku z Deníku N unést."

Premiér se zatvářil skepticky. "Unést? To zní trochu extrémně."

"Jen na pár hodin. Než promešká termín uzávěrky. Pak ji pustíme."

"A co když bude křičet?"

"Nebude," řekl poradce sebejistě. "Řekneme jí, že ji vezeme na exkluzivní rozhovor s vládním zmocněncem pro AI."

Premiér si promnul spánky. "My máme zmocněnce pro AI?"

"Nemáme!", řekl poradce, a zatvářil se radostně šibalsky, protože v tom byl právě ten trik.

"A mezitím zařídíme brýlím titul. Mám kontakt na jednoho člověka z ministerstva školství. Dokáže zpětně doplnit certifikát o luxusnosti do databáze."

"To zní dobře," řekl premiér. Pak se zarazil. "Počkat, my máme databázi luxusních brýlí?"

"Samozřejmě," odvětil poradce. "Máme databáze na všechny luxusní věci."

"A kdo to spravuje?"

"Nikdo neví," přiznal poradce. "Prostě to existuje."

Předseda vlády zatoužil, aby jeho poradce hned odešel, a on si mohl sednout ke stolu s politologickou ročenkou. Ale zároveň mu bylo jasné, že politická kariéra si žádá své oběti.

Akce začala v o třicet minut později, tedy v deset hodin dopoledne. Reportérka nastoupila do černého BMW s tónovanými skly, které ji mělo odvézt na "tajnou schůzku se zmocněncem".

Mezitím na ministerstvu školství úředník v šedém svetru zuřivě ťukal do klávesnice. "Už to mám," volal nadšeně. "Brýle jsou oficiálně luxusní!"

"Výborně," řekl poradce do telefonu. "A co certifikát?"

"Ten taky. Dokonce jsem jim přidal i titul Ph.D."

"Cože? A v jakém oboru?"

"V politologii," řekl úředník. "Zdálo se mi to vhodné. Nejsem si jistý, že by brýle zvládly nějakou skutečnou vědu."

Jenže v jedenáct hodin bylo jasné, že něco není v pořádku.

"Reportérka zmizela," řekl poradce do telefonu.

"Jak to myslíte, že zmizela?", zeptal se premiér.

"Prostě zmizela. Auto ji vysadilo u kavárny, kde měla čekat na zmocněnce. Pak odešla na toaletu a už se nevrátila."

"Třeba utekla oknem?"

"Žádné okno tam není."

"Tak ventilací?"

"To by musela být reportérka-ninja," řekl poradce. "Nebo by musela umět procházet zdí."

Premiér si nasadil brýle, které mezitím získaly titul Ph.D. v politologii. Okamžitě se cítil chytřejší. "Musíme ji najít," řekl.

"Už jsem na to nasadil speciální tým."

"Jaký speciální tým?"

"Tým pro hledání zmizelých novinářů."

"My máme takový tým?"

"Samozřejmě," řekl poradce. "Máme týmy na všechno."

Ve dvě hodiny odpoledne přišla zpráva z ministerstva školství. Úředník v šedém svetru byl nalezen v bezvědomí pod stolem. Na monitoru jeho počítače běžel program, který mazal veškeré záznamy o brýlích z databáze.

Ve tři hodiny se na sociálních sítích objevily první zprávy o tom, že premiérovy brýle jsou falešné. Hashtag #BryleGate se rychle šířil.

V pět hodin večer přišla SMS z neznámého čísla: "Máme vaše brýle."

"Ale vždyť je mám na nose!", vykřikl premiér a sáhl si na obličej. Brýle tam skutečně byly. Nebo ne?

Sundal si je a pozorně si je prohlížel. Vypadaly úplně stejně jako vždycky. Pak si všiml drobného detailu - na nožičce bylo vyryto "Made in Taiwan".

"To není možné," zašeptal. "Moje byly z Číny!"

V tu chvíli mu došlo, že někdo jeho brýle vyměnil. Ale kdy? A jak?

ověď přišla v sedm večer, když do jeho kanceláře vstoupila pohřešovaná reportérka. V ruce držela identické brýle.

"Tohle jsou ty pravé," řekla. "Ty, co máte na nose, jsou kopie kopie."

"Jak jste to dokázala?"

"Jsem bývalá iluzionistka," pokrčila rameny. "Specializovala jsem se na výměnu předmětů. Proto mě Deník N najal."

Premiér se rozesmál. Pak se rozplakal. Nakonec se jen díval z okna a mlčel.

"Co teď?", zeptal se po chvíli.

"Nic," řekla reportérka. "Článek nevyjde."

"Proč?"

"Protože jsem zjistila něco mnohem zajímavějšího," řekla a vytáhla z kabelky tablet. "Víte, že databáze luxusního zboží ve skutečnosti spravují vaše brýle?"

"Cože?"

"Vaše brýle jsou ambiciózní a zároveň všehoschopné. Pěkné svině, pokud tedy dovolíte. A teď, když mají doktorát z politologie, kandidují do Evropského parlamentu."

Premiér se podíval na brýle, které držela reportérka. Na displeji tabletu běžel volební spot. Brýle v něm slibovaly transparentní politiku a jasný výhled do budoucnosti.

"Průzkumy jim dávají 15 procent," dodala reportérka.

Premiér si sundal falešné brýle a položil je na stůl. "Tak proto jsem se s nimi cítil tak chytře," řekl tiše.

"Přesně tak," přikývla reportérka. "Mimochodem, váš poradce je jejich volební manažer."

Promiňte, omluvil se předseda vlády, a zanechal reportérku v předpokoji své kanceláře. Byla překvapená, ale už věděla, že si u něj musí zvyknout na ledacos. Po chvíli tiše, bez zaklepání otevřela dveře jeho kanceláře.

Premiér seděl za stolem a četl politologickou ročenku.