Povídka z fleku: Večírek trochu na levačku

Hodně radosti v novém roce. Osobně jsem ho začal další ze svých povídek z fleku. V roce 2022 jsem je zanedbával, tak třeba to bude letos lepší. Ať se vám vse v roce 2023 daří!

Bůh přišel chvíli po osmé večer, sedl si ke stolu a omluvně se zašklebil. Nerad chodil pozdě. 

“Co je?”, zeptal se Jamie Oliver. 

“Teď už fajn. Zachlastáme,” řekl Bůh.

Slavný šéfkuchař se znal s Bohem asi pět let. Byla známá věc, že Bůh v posledních asi dvaceti letech ujíždí na fine dining. Prostě na dobrém žrádlu, jak by řekli lidé práce.

Sešli se v malé restauraci v londýnské čtvrti Shoreditch. Byl první den roku 2023. Bůh hodně přemýšlel, s kým by si dal letos na Nový rok panáka, a nakonec jeho sekretářka brnkla právě Oliverovi.

Ne že by z něj byl Bůh totálně odvařený. Upřímně řečeno měl radši Pohlreicha, takového jednoho kuchaře z Prahy. “To je dement podle mýho gusta,” říkal o něm pochvalně Bůh, když se očekávalo, že se vyjádří k lidem působícím v gastronomii.

Gastronomie Boha bavila.

S Pohlreichem se jednou příšerně ožrali v Lokále v Dlouhé, v hospodě, kde stojí salám s cibulí dvě kila, a lidi jako Bůh nebo Pohlreich si z toho radostí přičůrávají do kalhot.

Boha baví vytáčet lidi, například tím, že je donutíte, aby za deset kousků gothajského salámu zaplatili dvě kila. Masterpiece, řekl o tom jednou Bůh.

Samozřejmě, že šli chlastat až poté, co Pohlreich podepsal Nebi NDA neboli takzvané endéáčko, tedy dohodu o mlčenlivosti. Bůh by se na tyhle formality klidně vykašlal, stejně se konec světa blíží, ale bezpečáci z nebe byli v tomhle neoblomní.