Večer pro kočku

Z fleku.

Čtyři přátelé, dva manželské páry, sedí u stolu, mírně rozjařeni belgickým pivem, když si Martin odkašle a řekne: "Vím, že na převtělování nevěříte, ale můžu vám sdělit s naprostou jistotou, že ten číšník, který se celý večer chová jako blbec, byl v minulém životě Erwin Schrödinger."

"Ten s kočkou?" zeptá se Klára se smíchem.

"Kdo jiný než ten s kočkou?" poznamená její manžel Petr.

Martinova žena Jana řekne s despektem, snad předstíraným: "Marťo, zase začínáš s těma svýma ezoterickýma kecama?"

Petr s Klárou se na sebe pobaveně podívají. Martin je známý tím, že po třetím pivu přichází s podivnými teoriemi.

"Počkejte," zvedne Martin prst. "Všimli jste si, jak se ten chlap po hospodě pohybuje? Jak je současně tady i tam? Jak se objevuje a mizí?"

"To dělají všichni číšníci," namítne Petr.

"Ale ne takhle," trvá na svém Martin. "Podívejte se na něj. Dokud ho přímo nepozorujete, může být kdekoliv v restauraci. Jakmile se na něj ale podíváte, zkolabuje jeho vlnová funkce a on se objeví přesně tam, kde ho nechcete mít."

"Vždyť říkám! Tohle dělají číšníci, zejména ti špatní."

Jako na potvrzení jeho slov se číšník zhmotní u jejich stolu přesně ve chvíli, kdy všichni mají před sebou rozpité pivo a jsou zabraní do hovoru.

"Přáli jste si?" zeptá se.

"Přáli," řekne Petr.

"Nepřáli," řekne Kláara.

"Možná," řekne Jana. 

Všichni úplně ve stejnou chvíli, jen Martin fascinovaně pozoruje číšníka.

"Jak si přejete," řekne mu číšník a zmizí stejně rychle, jako se objevil.

Všichni pak pokračují v hovoru a rozvíjejí téma, které se nakonec ukáže až nečekaně zábavné. Skoro zapomenou, že mají také hlad, a když si to uvědomí, začnou hledat očima číšníka.

Zahlédnou ho, jak se rychlou chůzí pohybuje po podniku, ale není úplně jasné, s jakým účelem. Zdá se, jako by se pohyboval náhodně, objevil se v různých koutech místnosti, a přitom byl naprosto mimo dosah.

"Ten chlap je naprostej zoufalec," prohlásí Petr.

"Nesouhlasím," zavrtí hlavou Martin. "Je jen ve stavu superpozice. Může nést komukoli cokoli."

Není to snadné, ale nakonec se jim číšníka podaří přivolat.

"Dáte si ještě něco?" zeptá se.

"Dali bychom si něco k jídlu."

"Kuchyň už zavřela," odvětí číšník.

"Ale na dveřích je napsáno, že vaří do jedenácti," řekne Klára.

"Co je teď na dveřích, nedokáže bohužel nikdo říct," prohlásí číšník.

"Klidně se mnou pojďte, já vám to ukážu!", naléhá Klára.

Číšník se zasměje. "Ale to by přece vůbec nic nedokazovalo!" Znovu se zasměje, jako by bylo strašně komické, že někdo nerozumí naprostým základům kvantové teorie.

"Účet, prosím," řekne Jana.

"Jistě, hned to bude," odpoví číšník a zmizí ve vzduchu mezi ostatními stoly.

Martin řekne: "Nechci vás poučovat, ale za těchto okolností může účet přijít za minutu, nebo za hodinu. Nebo nikdy."

"Takové štěstí mít nebudeme," prohlásí Petr.

Po dalších dvaceti minutách se číšník znovu objeví.

"Omlouvám se za zdržení," položí na stůl účtenku, "měli jsme menší problém s pokladnou."

Když odešel, všichni se podívají na účet. Je správný i špatný zároveň – obsahuje dvě piva, která si neobjednali, ale chybí tam miska se sýry, kterou měli.

Nakonec zaplatí průměr mezi správnou a špatnou částkou, čímž pro účet vytvoří nový kvantový stav, a vyjdou ven do chladného večera. Číšník za nimi volá "Na shledanou!" a současně se věnuje jiným hostům.

Martin vypadá spokojeně. "Miluju tyhle večery, když ještě nejsem opilej, ale už taky nejsem střízlivej."

Šli směrem k tramvajové zastávce a Klára řekla: "To jsi jen do momentu, než se na tebe někdo podívá. Protože pak je okamžitě jasné, že jsi na šrot."

Tramvaj přijela na čas a nebylo na ní nic neurčitého. “Zlatej Newton,” řekne spíš pro sebe Martin, když všichni nastoupí. Protože když je půlnoc a venku je mráz, je lepší být ve vesmíru fungujícím podle klasické fyziky.

Ale přece jen, když se tramvaj rozjede, jakoby uslyšeli zamňoukání kočky. Určitě je to klam. Možná zavrzaly kola? V tramvaji je jen spící opilý student, bezdomovec a oni čtyři.