Moc nevěřím na úsloví, že se historie opakuje. Maximálně bych připustil méně rezolutní verzi, že se historie rýmuje. Ale spíš si myslím, že lekce z dějin jsou jak dobře napsané horoskopy. Vycházejí z obecných vlastností lidské povahy, z jejichž projevů pak zpětně usuzujeme na konkrétní podobnost.
Ale když dnes někdo tvrdí, že se dnešní mezinárodní situace podobá světu ve třicátých letech dvacátého století, musím říct, že ta podobnost je dechberoucí a zároveň děsivá. Zejména po minulém týdnu, který začal zveřejněním rozhovoru Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem, a skončil vraždou Alexeje Navalného.
Symbolika těch několika dní je silná. Když před dvěma lety začala invaze na Ukrajinu, mohli jsme si myslet, že Putin je nemocný, fyzicky i duševně, a jeho činy jsou zoufalým pokusem zapsat se ruské historie. Mohli jsme také doufat, že ho zastaví sami Rusové, například oligarchové, těžící ze západní ekonomiky a dopřávající si z…