Zas je tu jaro, a květy z větví pučí,

čmeláčci drazí kolem slastně bzučí.

Však teskné tóny v jejich písních bručí.

Už víc než rok nás všechny covid mučí.

…

Sám znáš to dobře. Když ocas psíkem vrtí

hyeny běží jako rychlí, smutní chrti.

Ve vládě sedí chlapci z mokré čtvrti.

Už víc než rok nás všechny covid drtí.

…

Čas jako sprinter stále někam kvapí.

Ty nikdy nevíš, kdy tě virus lapí.

Ledový déšť i v březnu květy skápí,

Už víc než rok nás všechny covid trápí.

…

A ty chtěl bys šeptat: Poslyš! Hele!

Vyběhnout ven a zdravit lidi směle.

Sedíš však doma. Skoro jako v cele.

Už víc než rok nás všechny covid mele.

…

Vždyť tohle jednou skončit musí!

Mám z toho všeho všude kůži husí.

Za uši dostane, kdo nadýchnout se zkusí.

Už víc než rok nás všechny covid dusí.

…

Až jarní deštík zbytky sněhu smyje,

a zima před sluncem se zase na rok skryje.

Tu smutnou pravdu beztak nezakryje.

Už víc než rok nás všechny covid bije.

…

Příroda světlo před temnotou volí.

A herci vědí, že není malých rolí.

Však někdy hrdinu i malý hajzlík skolí.

Už víc než rok nás všechny covid bolí.

…

Řekni mi, kde se tohle v lidech bere?

Chceš nebo nechceš, uvnitř tě to žere.

Ať chci či nechci, ze rtů se mi dere:

Už víc než rok nás všechny covid sere.

…

Duše má křídla a chce být stále hrdá.

Však doba zlá je, tvrdí data tvrdá.

A když to bouchne, je to pane prda.

Už víc než rok nám všem z covidu mrdá.

…

Venku je jaro, však stále trochu zebe.

Mráz leze na duši, trápí mě i tebe.

Jsou dni kdy vločky zase padaj z nebe.

Zasraný covid už rok nás všechny jebe.

…

Šelmy jsou šelmy. V noci chodí lovit.

Jsem jako hrad, co bez vojska byl dobit.

Anebo obr, co cítí se jak hobit.

Za všechno může vyprcanej covid.

…

Ať kdo chce, co chce, truchlivého líčí,

semínko naděje už brzy zase vzklíčí.

My řeknem nahlas, byť tobě se to příčí.

Jsme z toho venku. Zas máme covid v píči.

(Zaznělo v livestreamu Čermák Staněk Comedy, 18. března 2021)