Už víc než rok

Romantická balada o covidu.

Zas je tu jaro, a květy z větví pučí,

čmeláčci drazí kolem slastně bzučí.

Však teskné tóny v jejich písních bručí.

Už víc než rok nás všechny covid mučí.

Sám znáš to dobře. Když ocas psíkem vrtí

hyeny běží jako rychlí, smutní chrti.

Ve vládě sedí chlapci z mokré čtvrti.

Už víc než rok nás všechny covid drtí.

Čas jako sprinter stále někam kvapí.

Ty nikdy nevíš, kdy tě virus lapí.

Ledový déšť i v březnu květy skápí,

Už víc než rok nás všechny covid trápí.

A ty chtěl bys šeptat: Poslyš! Hele!

Vyběhnout ven a zdravit lidi směle.

Sedíš však doma. Skoro jako v cele.

Už víc než rok nás všechny covid mele.

Vždyť tohle jednou skončit musí!

Mám z toho všeho všude kůži husí.

Za uši dostane, kdo nadýchnout se zkusí.

Už víc než rok nás všechny covid dusí.

Až jarní deštík zbytky sněhu smyje,

a zima před sluncem se zase na rok skryje.

Tu smutnou pravdu beztak nezakryje.

Už víc než rok nás všechny covid bije.

Příroda světlo před temnotou volí.

A herci vědí, že není malých rolí.

Však někdy hrdinu i malý hajzlík skolí.

Už víc než rok nás všechny covid bolí.

Řekni mi, kde se tohle v lidech bere?

Chceš nebo nechceš, uvnitř tě to žere.

Ať chci či nechci, ze rtů se mi dere:

Už víc než rok nás všechny covid sere.

Duše má křídla a chce být stále hrdá.

Však doba zlá je, tvrdí data tvrdá.

A když to bouchne, je to pane prda.

Už víc než rok nám všem z covidu mrdá.

Venku je jaro, však stále trochu zebe.

Mráz leze na duši, trápí mě i tebe.

Jsou dni kdy vločky zase padaj z nebe.

Zasraný covid už rok nás všechny jebe.

Šelmy jsou šelmy. V noci chodí lovit.

Jsem jako hrad, co bez vojska byl dobit.

Anebo obr, co cítí se jak hobit.

Za všechno může vyprcanej covid.

Ať kdo chce, co chce, truchlivého líčí,

semínko naděje už brzy zase vzklíčí.

My řeknem nahlas, byť tobě se to příčí.

Jsme z toho venku. Zas máme covid v píči.

(Zaznělo v livestreamu Čermák Staněk Comedy, 18. března 2021)