Potíže měla Klára od patnácti, kdy se při povinném měření zjistilo, že je příliš krásná, a bylo to s dvěma vykřičníky vyznačeno v její osobní dokumentaci.
"To je vážné," řekl doktor a pokýval hlavou. "Budete muset chodit na pravidelné kontroly. Jednou za půl roku."
Klára nechápala. "Ale já se cítím dobře."
"To říkají všichni," odpověděl lékař. "Jenže nadměrná krása je nebezpečná. Může vést k závažným společenským komplikacím."
Od té doby musela každých šest měsíců do ordinace doktora Nováka. Měřili jí symetrii obličeje, hodnotili odstín pleti a analyzovali úhel úsměvu. Výsledky se zapisovaly do tlustého spisu.
"Nelepší se to," konstatoval doktor při každé návštěvě. "Spíš naopak."
V osmnácti jí předepsali speciální make-up, který měl její krásu zmírnit. Ve dvaceti dostala poukaz na účes, který by ji měl "znormálnět". Nic nepomáhalo.
"Víte," řekl jí jednou doktor důvěrně, "mohl bych vám předepsat ošklivostní terapii. Ale je drahá a pojišťovna ji nehradí."
Klára to vzdala. Přestala na kontroly c…