Všichni pasažéři ve vagóně spí, uvědomila si Karolína.
Tedy ti sedící. Bylo půl dvanácté a metro bylo poloprázdné. Co taky čekat v pondělí před půlnocí, ve vlaku mířím z okraje Prahy do centra. Lidé se spíš vraceli domů a jeli opačně.
Karolína napočítala osm pasažérů. Všichni měli zavřené oči.
Ve vagónu byl ještě stojící pár, asi dvacetiletý mladý muž s dívkou v minisukni. Drželi se za ruce a byli opření o dveře na konci vozu. Ještě že tak, napadlo Karolínu. Kdyby byla ve vagóně jediná vzhůru, bylo by to strašidelné.
Jenže pak se na ten pár podívala pozorněji, a téměř s úlekem zjistila, že i oni mají zavřené oči. Původně si myslela, že se líbají, ale jejich obličeje byly pouze těsně u sebe. Skoro se dotýkaly nosy.
Spali!
Takže ano, ocitla se v nějakém hororu, řekla si Karolína. A propadla panice. Co se děje? Je ve voze nějaký uspávací plyn?
A je horší to, že všichni ostatní spí, anebo že je ona jediná vzhůru?
Metro se řítilo tmavým tunelem. Konečně začalo brzdit před příjezdem do další zastáv…