UFO nad Ukrajinou, vlastní logo ve stylu YouTube a důležitá otázka: změní se pohřby na talkshow se zemřelými? InfoPorno#67

(10 věcí, které vám minulý týden možná utekly. Odkazy, poznámky a výpisky z četby. Aneb co nevydalo na samsotatné texty, ale stojí za pozornost.)

Angličanka odpovídala na svém pohřbu na dotazy pozůstalých. Umožnila to AI, samozřejmě

Marina Smithová zemřela v červnu v Británii, na pohřbu však její syn připravil pozůstalým šok. To když se před nimi objevil její holografický obraz, a žena si pak se synem několik minut povídala. Poté ještě odpověděla na dotazy, které mohli pokládat ostatní.

“Pozůstalým si ji tak mohli připomenout lépe, než kdyby se na ni jen vzpomínalo,” říká syn Stephen Smith. Ten žije v Los Angeles a je zakladatelem společnosti Storyfile. Právě její software umožnil vytvořit jak holografické zobrazení zemřelé, tak generovat odpovědi na otázky. Smithová ještě před smrtí odpověděla na asi 250 otázek, a snímalo ji při tom zhruba 20 kamer. Tak software získal data, která po její smrti umožnila její digitální “zmrtvýchvstání”.

Původním cílem Storyfile bylo lépe uchovat vzpomínky těch, kteří přežili holocaust a stále jsou naživu. Dnes se ukazuje, že ho lze použít i v mnohem intimnějších či pietnějších situacích. Jako byl například pohřeb matky zakladatele firmy. Otázka zní, jestli je po něčem podobném opravdu poptávka.

Co vy, chtěli byste si na pohřbu popovídat se zemřelým?

Alžběta se na mincích dívá doprava, Karel se asi bude koukat doleva

New York Times připomínají v zajímavém článku aspekt smrti britské královny, který se obvykle opomíjí: budou vydány nové známky a vyraženy nové mice s portrétem krále. V oběhu je dnes asi 29 miliard mincí (ten počet mě překvapil!), a od roku 1952, kdy se na nich Alžběta objevila poprvé, vystřídala Královská mincovna (Royal Mint) pět portrétů. Na všech se královna dívá doprava. Karel nebo Charles se bude asi dívat doleva.

Od 17. století je taková tradice: nový panovník se dívá na opačnou stranu než jeho předchůdce. Výjimkou byl Eduard VIII., který vládl necelý rok. Ten se díval doleva stejně jako jeho otec Jiří V., protože se mu to prostě víc líbilo (důvod prý byla jeho “pěšinka” ve vlasech).

Ale Eduard byl troublemaker i v jiných ohledech, a ostatně i proto vládl tak krátce. Abdikoval, protože parlament a premiéři nesouhlasili s tím, aby se oženil v té době s ještě vdanou (a navíc už jednou rozvedenou) Američankou Wallis Smithovou. Pokud by to udělal navzdory jejich vůli, vyvolal by tím ústavní krizi.

Eduard byl následně během války podezírán z mírných sympatií k nacistickému Německu, a byl proto radši “uklizen” jako guvernér na Bahamy. Jeho manželství se Simpsonovou ovšem vydrželo, oba žili po válce ve Francii, až do Edvardovy smrti v roce 1972.

“Prohrát s pravdou je jediný druh porážky, který je zároveň vítězstvím.”

Prezident Harvardu Lawrence Bacow oslovil studenty na začátku semestru krátkou řečí, ve které citoval Jonathana Sackse, bývalého hlavního rabína z Londýna, viz titulek. Podle Bacowa jsme v době, kdy vedeme důležité debaty o problémech, které jsou zásadní pro naši civilizaci a budoucnost.

Now in my own tradition, in the Jewish tradition, we have no definitive authority for resolving differences of agreement over the interpretation of texts or doctrine. None. There’s no bishop, there’s no pope. The way we resolve these differences is through argument.

Bacow říká: cílem diskuse je hledání pravdy, ne boj o moc. Když je ambicí vyhrát, znamená to, že prohrají obě strany. Ale když je ambicí najít pravdu, naopak obě vyhrají. Opět viz titulek.

Vzpomeňme si na to, až se na Twitteru budete hádat třeba o tom, jestli je pro planetu lepší igelitový, nebo papírový pytlík.

Ještě jednou k tomu, kolik se prodává knížek. A znovu zopakujeme: MÁLO!

Velký rozruch vyvolal asi dva týdny starý tweet, podle kterého z dat vyplývá, že se polovina knížek, vydaná dvěma největšími americkými nakladateli, prodá v nákladu menším než 12 (!!) kusů. Psal jsem o tom minulý týden. Hodně lidí to šokuje, ne každý s tím souhlasí. Problém je v tom, že není úplně jasné, jak definovat “vydanou knížku”, a co přesně znamená, když je “prodaná”. Ze všech reakcí mi přijde nejvěcnější a zároveň nejzajímavější reakce Kristen McLean z firmy BookScan, v komentáři jednoho textu na Substacku. Stručně: BookScan monitoruje knihy vydané 10 největšími nakladateli v Americe. Za uplynulých 52 týdnů (konče předposledním srpnovým týdnem) vydali tito nakladatelé 47571 titulů. Struktura prodejů je následující:

In this dataset:

>>>0.4% or 163 books sold 100,000 copies or more

>>>0.7% or 320 books sold between 50,000-99,999 copies

>>>2.2% or 1,015 books sold between 20,000-49,999 copies

>>>3.4% or 1,572 books sold between 10,000-19,999 copies

>>>5.5% or 2,518 books sold between 5,000-9,999 copies

>>>21.6% or 9,863 books sold between 1,000-4,999 copies

>>>51.4% or 23,419 sold between 12-999 copies

>>>14.7% or 6,701 books sold under 12 copies

Jinými slovy, prodej méně než 12 kusů nemá polovina vydaných knih, nýbrž 15 procent. Jenže i to je podle mě strašně moc! A co je ještě zajímavější: 66 procent všech vydaných knih (největšími a tedy prestižními nakladateli) se prodá v nákladu méně než 1000 kusů. Ano, napsat a vydat knihu je ohromný úspěch, v Česku stejně jako v Americe. Ale reálný dopad napsané a vydané knihy je statisticky mizivý. Necelých 7 procent knih se v Americe (v zemi, která má 33x víc obyvatel než Česko) prodá víc než 10 tisíc kusů.

Chcete mít své logo ve stylu loga YouTube?

Není problém, existuje na to webový nástroj. Hezkou zábavu.

Kam se dostanete z různých evropských nádraží za 1 až 5 hodin? Podívejte se

Až mě překvapilo, jakou pozornost vzbudil můj tweet, kde porovnávám, kam se lze vlakem dostat za pět hodin z Paříže a kam z Prahy.

Miloš Čermák @cermak

Kam se dostanete za 5 hodin vlakem z Prahy, a kam z Parize. Zdroj: chronotrains.com

Aneb jaký je rozdíl, když MÁTE a když NEMÁTE infrastrukturu vysokorychlostních tratí. Jak někdo poznamenal: nevidím rozdíl, z obou hlavních měst se lze dostat do celé země a občas i dál. Rozdíl je jen v tom, že Francie je trošičku větší než Česko.

Koho by zajímalo, kde jsem obě mapy vytvořil, pak s pomocí skvělého webu Chronotrains. Je to hezký nástroj na hraní, a “cestovat” tu můžete prakticky z každého nádraží v Evropě. Doporučuju.

A to jste věděli, že když pláčete dojetím nebo štěstím, že slzy stékají po tváři pomaleji?

Nevím, jestli je to pravda (autor tweetu tvrdí, že zdroj najdeme v jeho knize, kterou si lze předobjednat), ale jako fun fact je to úžasné.

Benjamin Perry @FaithfullyBP

Want to hear something amazing about crying? Emotional tears have higher protein concentration than irritant tears, which makes them fall down your cheeks more slowly—increasing the chance they’ll be seen and solicit care. In literal ways, your body is built for community.

Nejznámější kandidátka v blížících se volbách? Provozní z Domažlic

Na sociálních sítích vzbudila pozornost svým heslem: “Chceš hulit dicky nebo trávu? Volte Káju”, navíc s dodatkem “nezávislá kandidátka s podporou TOP 09”. Plakát visel jen na dvou místech, ale i tak se proslavil celostátně. Tomu se říká dobrý politický marketing! Jak napsal Expres, kandidátka se za odvážné heslo mezitím omluvila.

„Chtěla bych se velmi omluvit všem, kterých jsem se dotkla zveřejněním předvolebního plakátu. Šlo o mou soukromou aktivitu, vyvěsila jsem pouze dva tyto plakáty v podniku, kde pracuji, a chtěla jsem formou nadsázky a vtipu upozornit na téma manželství pro všechny, které podporuji,“ kaje se nyní Krbová.

Nad Ukrajinou létá UFO, tvrdí vědecká studie kyjevské Hlavní astronomické observatoře

Kdysi jsem si zamiloval kreslený vtip, na kterém jsou dva ufouni, kteří se v létajícím talíři blíží k planetě Zemi. A jeden druhému říká: “Doufám, že když jsme byli pryč, tak ty opice na nic nesahaly.”

Pravda je taková, že opice si nedaly říct, a sahaly na spoustu věcí, až nakonec vyrobily i atomovou bombu. A to by mohl být problém. Ostatně jedna z teorií ufologů říká, že to je vysvětlení, proč se počet pozorování UFO v Americe tak zvýšil právě po 2. světové válce. V ní totiž lidstvo poprvé použilo jaderné zbraně, které představují existenční hrozbu, a pozornost inteligentních mimozemšťanů tak logicky vzrostla.

To by mohl být i důvod, proč se UFO letos objevilo nad Ukrajinou. Jde o konflikt, který by sice podle málo pravděpodobných, ale reálných scénářů mohl v jadernou válku přerůst. Tentokrát však výskyt “neidentifikovatelných objektů” nehlásí ufologové (= šílenci), nýbrž vědci. Například magazín Vice píše:

Ukraine’s airspace has been busy this year—that’s the nature of war. But scientists in the country are looking to the skies and seeing something they didn’t expect: An inordinate number of UFOs, according to a new preprint paper published by Kyiv’s Main Astronomical Observatory in coordination with the country’s National Academy of Science.

Koho by zajímaly detaily, najde je ve zmíněné studii.