Tohle není sen

Další povídka z fleku

Kamil vystoupil z tramvaje číslo 10 a vydal se směrem k parku, do ulice Pardubické, kde bydlel v činžáku ze sedmdesátých let minulého století.

Píšu tyto detaily proto, aby bylo jasné, že Kamil vede průměrný, ničím výjimečný život. A jak čtu po sobě poslední větu, je mi jasné, že zní bezútěšně až depresivně.

Ale opak je pravdou. Kamil je ve svém průměrném životě nadprůměrně šťastný. Usmívá se, cítí se uvolněně. Těší se domů. Kráčí od zastávky rázným, spokojeným krokem.

A v ten moment padne jeho zrak na vývěsní štít s nápisem Hospůdka. Je to malý, útulný podnik pro maximálně třicet hostů. Čepuje se v něm pět druhů piv, většinou z menších pivovarů.

Zkrátka, vypadá lákavě. Kamil chodí kolem Hospůdky každý den, a vždy si pomyslí, že by bylo fajn zajít dovnitř. Ale je to spíš taková představa než skutečný plán. Za celou dobu, co kolem Kamil chodí, byl v Hospůdce snad třikrát, maximálně čtyřikrát.

A bylo to tam fajn, to je nepochybné. Ale Kamil není žádný pivař, a rozhodně ne ten typ, který vysed…