Tohle je TECHNICKY newsletter, ale spíš článek. Nebo povídka, protože má vymyšlený konec #30

(9/10 - Byl jsem necelých 48 hodin v Athénách, což je trochu hloupost, ale technicky vzato je to víkend. A taky máte spousty času v letadlech, na letištích a v autobusech. Vlastně je to super.)

Netvrdím, že nejhorší lidi na světě jsou ti, kteří znají rozdíl mezi gramatikou a pravopisem. Znám ho taky, a pokud vy ne, není problém si to za pár minut vygooglovat.

Ale tvrdím, že nejhorší lidi na světě ti, kteří o rozdílu mezi gramatikou a pravopisem ostatní poučují.

Například řeknete: “Hm, málem jsem v té větě udělal pravopisnou chybu.”

Oni: “No to snad nemyslíš vážně?”

Vy: “Ale jo. Napsal jsem to špatně, a až pak mi teprve došlo, že je to chyba.”

Oni: “Jistě. Ale nikoli pravopisná, nýbrž gramatická.”

A spustí výklad.

Nejsem zlý člověk, ale v tu chvíli si představuju, jak takovému člověku řežu hlavu pilkou na železo, a pak si ji, jako fotbalový brankář, kladu na zem před sebe, ustoupím tři kroky dozadu, a nakonec s rozběhem odkopávám hlavu minimálně šedesát metrů dopředu do pole.

“Teď mluv o gramatice, pitomče,” říkám sám pro sebe tiše, ale rozhodně.

A představuju si, že vzdáleně slyším, jak ještě za letu hlava mumlá: “Opravdu jsi měl na mysli gramatiku? Nechtěl jsi, abych mluvil o pravopisu?”, ale pak utichne zcela.

Když s tou hlavou pak někdo v útoku dá gól, o to lépe.

Chci říct prostě tolik, že tenhle druh lidí upřímně nesnáším. Jejich smyslem života je čekat na šanci, kdy můžou dát najevo, že vědí něco lépe než ostatní.