Tohle je můj špatný člověk, seznamte se!

Mám teorii “špatného člověka”. Že existuje. A nejen to, mám teorii, že ho všichni známe. Napadá vás, kdo by to mohl být? Určitě ano. Ale pozor, já asi stejně chci psát o někom jiném.

Ne o vašem sousedovi, ani o kolegovi z práce, nebo o vašem bývalém kamarádovi. Ano, ti všichni by se taky určitě kvalifikovali, z důvodů, které znáte jen vy. Ale já chci psát o někom, koho známe všichni.

O špatném člověku, kterého máme všichni v sobě.

Můj špatný člověk například nemá rád hodné lidi. Připadají mu nudní, protože když jste hodní, tak jste hodní obvykle jen jedním konkrétním způsobem. Můj špatný člověk říká, že zlí lidi jsou mnohem zábavnější, protože zlí můžete být mnoha různými způsoby.

Nevím, jen opakuju, co mi říkal.. Já bych například nechtěl, aby mí blízcí byli zábavní, protože jsou zlí. Jsem radši, když jsou tím jedním, konvenčním způsobem hodní.

Ale chápu, že třeba na sociálních sítích je to nuda.

Můj špatný člověk má ještě jednu vlastnost. Ví věci, které já vím taky, ale nechci o nich mluvit nahlas. Například když někdo vyprávění dlouhou, složitou historku, a já se tvářím zaujatě, můj špatný člověk mi šeptá: “Je ti to úplně u prdele. Myslíš maximálně na to, co budeš říkat ty, až on skončí. Pokud tedy někdy skončí, samozřejmě.”

A má pravdu.

Nebo když vidím na Instagramu fotku kamaráda, který pomáhá v útulku pro psy (vyrobil dron pro Ukrajinu / učí zadarmi lidi s Downovým syndromem programovat … nehodící se škrtněte), a dávám mu lajk, můj špatný člověk říká: “Nepomáhá nikomu. Pomáhá obrazu člověka, který pomáhá psům.”

Což je nespravedlivé (nepravdivé / kruté … nehodící se škrtněte). Ale možná pravdivé, co já vím.

Vidíte, jak je to vyčerpávající? Mít v sobě špatného člověka je jako mít neustále při sobě cynického komentátora, který vám podává alternativní výklad všeho, co vidíte.

Zajímavé je, že o špatném člověku nikdy nemluvíme nahlas. Je to naše společné tajemství. Všichni ho máme, všichni ho známe, ale předstíráme, že neexistuje. Je jako ten příbuzný, za kterého se stydíme. Víme, že existuje, a že někdy dorazí i na rodinné oslavy … ale předstíráme, že tam není.

Možná celý náš život je dohoda o tom, že předstíráme, že naši špatní lidé neexistují. Civilizace je kolektivní popření existence špatných lidí. Proto máme pravidla slušnosti a etiketu.

Ale co když ten špatný člověk není chyba v systému? Co když je vlastně součástí designu?

On nikam nezmizí. Můžete ho ignorovat, popírat, potlačovat, ale pořád tam je. A čím víc ho popíráte, tím víc o něm slyšíte.

Demokracie je systém, který s existencí špatného člověka počítá. A totalitní režimy naopak tvrdí, že špatný člověk neexistuje. Lépe řečeno že špatný člověk je vždycky ten “jejich”, a nikdy “náš”.

Možná je řešení v tom, že špatného člověka uznáme, ale nedáme mu hlasovací právo. Jen poradní hlas.

Když vám šeptá: “Ten člověk lže a je debil,” možná vám dává užitečnou informaci. Když vám šeptá: “Měl bys mu to říct do očí, a hlavně to oznámit všem ostatním,” je čas ho ignorovat.

Jinými slovy: špatný člověk je dobrý detektiv, ale mizerný soudce.

Nedávno jsem četl, že v některých buddhistických tradicích se medituje tak, že pozorujete své myšlenky bez soudu. Jen je sledujete, jak přicházejí a odcházejí. “Aha, to je zase myšlenka na pomstu. Zajímavé. A teď vidím myšlenku, že bych si rád dal dort.”

Možná bychom měli se špatným člověkem zacházet podobně. Ne ho potlačovat. Ne mu dávat moc. Jen ho poslouchat.

“Aha, můj špatný člověk si myslí, že ten člověk je pokrytec. Zajímavé. Možná má pravdu. Možná ne. Ale nemusím to říkat nahlas.”

Protože není pravda, že chceme žít ve světě, kde špatní lidé neexistují. Ve skutečnosti špatné lidi potřebujeme, protože zároveň definují dobro. Ale nechceme žít ve světě, kde špatní lidé určují, co uděláme.

Což není přetvářka. Je to volba.

A možná nejnebezpečnější lidé nejsou ti, jejichž špatný člověk je horší než ostatní. Jsou to ti, kteří tvrdí, že žádného špatného člověka v sobě nemají.

Protože nad špatným člověkem, kterého si nechcete přiznat, nemáte kontrolu.

Takže až vás příště napadne cynická, krutá nebo sobecká myšlenka, nebojte se. Nejste zrůda. Jste člověk.

A váš špatný člověk? Je tam, žádné strachy. A s omluvným úsměvem se vytrácí, a těší se na svou další příležitost.

Mimochodem, tenhle článek byl nápad mého špatného člověka. Tvrdil, že když to o něm napíšu, budu vypadat chytře.

Funguje to?