Když Boris Johnson přirovnal válku Ukrajinců s ruskými okupanty k Brexitu (a ano, četl jsem to, a vím, že se to pokusil říct delikátně, ale stejně je to nehoráznost), došlo mi, že i u současné krize nejspíš platí to, co u těch předešlých. Že když ji jako civilizace a jednotlivci přežijeme, že se jako západní společnost vrátíme k “starému normálnímu provozu”.

Putin spojil Západ víc než kdokoli nebo cokoli jiného minimálně od pádu Berlínské zdi. A my jsme dnes navíc součástí Západu, a když napíšu “hrdou součástí”, tak to většina z vás přejde bez mrknutí oka. Kdybych to napsal před měsícem, spousta by se hned ošívala: opravdu “hrdou součástí”? Je na co být hrdý? Nejsme konzumní společností v úpadku, připomínající pád Říše římské na konci její éry?

Dnes víme, že je na co být hrdý. Jistě bychom mohli být odvážnější a kromě morální podpory, peněz či zbraní poslat Ukrajině na pomoc vojáky, ale pokud se chceme vyhnout globální katastrofě, dá se říct, že Západ zatím dělá maximum na hranici možn…