Takže mediální kolečko Petra Macinky je kompletní: po článku Fox News a zmínce Trumpa se objevil (nebo "skoro objevil") i v podcastu Joe Rogana

Joe Rogan je tím, kdo dnes v Americe určuje agendu. Ne redakce New York Times. Ne CNN. Podcaster ve studiu v texaském Austinu, který během tří- až čtyřhodinového rozhovoru přeskakuje od umělé inteligence přes Jeffreyho Epsteina k nebezpečí aspartamu. Jeho podcast poslouchají desítky milionů lidí. Co se tam neobjeví, jako by neexistovalo. Co se tam objeví, existuje.

A český ministr Peter Macinka se tam objevil.

Tedy ne tak úplně. V podcastu s Michaelem Malicem – autorem, komikem s obličejem pomalovaným tečkami ve stylu Roye Lichtensteina – Macinkovo jméno nezazní. Zazní „Czechoslovakian guy”. Československý chlápek. Jedna zmínka. Krátká výměna. Pak se jede dál.

Kontext je jednoduchý. Rogan s Malicem rozebírají debatu, kde byla Hillary Clintonová „znemožněna” tímto československým chlápkem. Považují za vtipné, jak mu skákala do řeči a obviňovala ho, že chce ženám upírat práva. Přitom on prý mluvil o něčem jiném – o tom, že lidé mají dost imigrace a genderové politiky.

Většina analytiků se shodne na tom, proč Donald Trump vyhrál volby. Kulturní válka. Odpojení elit od reality. Pocit běžných lidí, že progresivní politika zašla příliš daleko. To není kontroverzní názor. Je to mainstreamová analýza. Napíšete ji do kteréhokoli seriózního listu a nikdo se nepozastaví.

Ale zkuste to říct Hillary Clintonové do očí. Na panelu. Před kamerami. Jako „Czechoslovakian guy” ze země, která 33 let neexistuje.

Macinka to udělal. A v tu chvíli se z mainstreamové analýzy stala provokace.

Podívejte se, co přesně řekl. Dostal otázku, jestli Trumpovy kroky k Ukrajině vytvořily trhlinu v západním diskurzu. Neřekl, že Trumpa má rád. Ale jeho vzestup vysvětlil jako reakci na politiku, která zašla “příliš daleko”.

Clintonová reagovala okamžitě. Co tím genderem myslí? Že ženy mají práva? A když Macinka odpověděl, že existují dvě pohlaví a zbytek je pravděpodobně sociální konstrukt, přišel rétorický protiútok. Ospravedlňuje to zaprodání Ukrajinců, kteří umírají na frontových liniích?

Všimněte si, co se stalo. Macinka mluvil o příčinách. Clintonová mluvila o důsledcích. Macinka říkal „takhle Trump vyhrál”. Clintonová říkala „a podívejte se, co dělá”. Obojí může být pravda. Ale v debatě to vypadalo, jako by jedno vylučovalo druhé.

A přesně tohle je problém veřejné debaty roku 2026. Nedokážeme odlišit analýzu od obhajoby. Když řeknete „proto Trump vyhrál”, slyší polovina lidí „a dobře udělal”. Když řeknete „gender je téma, které lidi trápí”, slyší druhá polovina „chcete ženám brát práva”. Mezi pochopením příčin a souhlasem s důsledky je obrovská mezera. Ale v debatě, kde se počítají body, ne argumenty, ta mezera zmizí.

Clintonová byla ministryní zahraničí v éře, kdy se americký vztah k Evropě začal lámat. Její přítomnost v debatě tu samou debatu automaticky polarizuje. Místo aby se řešilo, jestli má Macinka pravdu, řeší se, jestli je pro nebo proti Hillary. To je důležité: Trump se dostal k moci, PŘESTOŽE byl vysmívaným klaunem a outsiderem. Dostal se k moci, PROTOŽE nedokázal porazit Clintonovou.

Ještě jinak: dneska řešíme Trumpa a jeho katastrofální politiku proto, že demokraté nenašli v roce 2016 (a pak ještě jednou v roce 2024) najít politika, který by ho porazil. Navzdory všem Trumpovým slabinám a chybám. A že jich je!!

Joe Rogan to celé zredukoval na to, že „Czechoslovakian guy” znemožnil Hillary. Připomeňme: ve stejné epizodě se bavili o Epsteinovi, venezuelském převratu, aspartamu a carnivore tyčinkách. Rogan neví, že Československo neexistuje. Neví, jak se Macinka jmenuje. Neví o kontextu debaty nic víc než to, co mu přišlo vtipné.

A víte co? Nevadí. Protože i Rogan zachytil to podstatné. Že tam byl moment, kdy někdo řekl něco, co rezonovalo. I když to podal komicky. I když se v detailech mýlil.

Detaily jsou vtipné. Československo neexistuje. Macinkovo jméno v podcastu nezazní. Rogan mluví o tyčinkách “masožravců” stejně vášnivě jako o geopolitice.

Ale právě to je pointa. Roganův podcast nefunguje jako analýza. Funguje jako kulturní seismograf. Zaznamenává otřesy, ne jejich příčiny. A pokud se český politik stal otřesem, který tento seismograf zachytil (byť jako bezejmenný „czechoslovakian guy”), něco to vypovídá.

Ne nutně o Macinkovi. Spíš o tom, jak dnes funguje globální mediální pozornost. Jedna debata, jeden virální moment, jeden „Czechoslovakian guy” – a najednou existujete v univerzu, kde vás poslouchají desítky milionů lidí. Bez jména. Bez kontextu. Jako vedlejší postava v příběhu, který se primárně točí kolem Hillary Clintonové, kulturních válek a americké politiky.

Shrneme si to ještě jednou: Rogan definitivně potvrdil to, co se podařilo (nebo “podařilo”) Petru Macinkovi minulý týden. Vstoupil do globální debaty, získal pozornost. Ne jako politik. Jako “chlápek”, navíc ze země, která neexistuje.

To je hierarchie mediální pozornosti roku 2025. Nejste subjekt. Jste materiál. Nejste ten, kdo mluví. Jste ten, o kom se krátce zmíní. A i to je víc, než dosáhne většina politiků na světě.

Otázka je, jestli to je úspěch. Podle mě ano, úspěch velmi omezený a podmíněný (jak ostatně ukázal právě Roganův podcast), ale stále úspěch … ale opačný názor považuju za stejně legitimní. Odpovězte si sami. Případně napište do komentářů.