Protože věříte na příběhy

Adventní povídka z fleku.

Když se probudíte po vánočním firemním večírku, tak si buď všechno pamatujete, a to ve vás vcelku logicky vzbuzuje obavy. Anebo si nepamatujete nic, a obavy máte ještě mnohem větší. Asi jako Jitka z marketingu.

Byť tentokrát se zdálo, že bude vše v pořádku. Probudila se doma a ani hlava ji nebolela. Cítila se dobře. "Fajn," řekla si.

A teprve pak s hrůzou zjistila, že v posteli je sice sama, ale na sobě má pečlivě uvázanou pánskou kravatu.

Kravata byla tmavě modrá s jemným vzorkem. Hedvábná. Drahá. S monogramem RV, elegantně vyšitým.

"Do prdele," řekla Jitka nahlas a snažila se vzpomenout si na cokoliv z předchozího večera. V hlavě měla prázdno. Jako když se díváte do prázdného akvária.

Vytáhla mobil. Žádné kompromitující fotky ani zprávy. Aspoň něco.

Robert Vágner. Nový finanční ředitel. Nastoupil před měsícem. Vysoký, štíhlý, asi čtyřicet. Nosil výhradně tmavě modré obleky a luxusní kravaty. Vždycky s monogramem.

"Ježišmarja," řekla Jitka, zase nahlas.

Došla do koupelny, opláchla si obličej…