Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. Takže jsem přestal pít alkohol.
Je to přesně 213 dní, 7 hodin a 13 minut. A musím říct, že změny jsou naprosto ohromující. Lituju jediné věci, a to že jsem to neudělal fřív. Tak … a teď je to už 213 dní, 7 hodin a 14 minut.
Co se stalo? Určitě to ještě budu publikovat jako vlákno na Twitteru. Teď tedy jen telegraficky.
Především jsem začal brzy vstávat. Dřív jsem se budil v osm, teď vstávám už ve čtyři ráno. Sedím na balkóně, medituji a pozoruji východ slunce. Tedy zatím jen teoreticky, protože v tuhle roční dobu slunce vychází až v sedm.
No a taky nemáme balkon.
Ale to nevadí. Ty tři hodiny čekání na východ slunce využívám k tomu, abych si zapsal své sny do deníku. Je fascinující, jak se změnily. Dřív se mi zdálo o tom, že jsem nahý ve třídě na střední nebo že přijdu pozdě na důležitou schůzku. Teď se mi zdá o tom, jak zachraňuji deštné pralesy a učím delfíny číst.
Také jsem začal jíst zdravě. Snídám výhradně superpotraviny z Amazonie, o kterých jsem dřív ani nevěděl, že existují. Například včera jsem měl k snídani něco, co se jmenuje açaí. Nevím, jak se to vyslovuje, ale určitě to bylo zdravé.
Moje pleť začala zářit. Lidé v metru si mě fotí, protože si myslí, že jsem nějaký influencer. Včera ke mně přišla paní a zeptala se, jaký používám filtr.
Začal jsem také mnohem lépe spát. Tedy, vlastně vůbec nespím. Nepotřebuju to. Místo spánku praktikuji tibetské dýchací techniky. Naučil jsem se je během první abstinentní noci na YouTube.
Zlepšila se mi paměť. Pamatuji si například telefonní čísla všech svých spolužáků ze základní školy. I těch, se kterými jsem nikdy nechodil do třídy.
Také jsem začal být mnohem produktivnější. Za posledních 48 hodin jsem napsal tři romány, naučil se portugalsky a založil dvě neziskové organizace.
A hlavně - konečně vidím svět takový, jaký opravdu je. Například jsem si všiml, že moje mikrovlnka umí mluvit. Celou dobu uměla mluvit, jen jsem byl moc opilý na to, abych si toho všiml.
Vlastně mi řekla docela zajímavé věci o fungování vesmíru. Ale to je na jiný článek.
Začal jsem být také mnohem upřímnější. A proto musím přiznat, že všechno, co jsem napsal výše, je naprostá lež.
Nepřestal jsem pít. Jen jsem chtěl taky napsat jeden z těch inspirativních příspěvků o životní změně, co teď ostatní sdílejí. Připadal jsem si méněcenný, když čtu, jak se všichni koelm stávají lepšími lidmi.
Dokonce i můj kolega, který dřív seděl v hospodě do půlnoci a cestou domů se občas se rozplakal, teď píše na Facebook, že od abstinence mu narostly nové vlasy a jeho pes se naučil mluvit španělsky.
Já pít nepřestal. Vlastně i teď, když tohle píšu, piju belgické pivo. Má dvanáct procent alkoholu, což je o dva víc, než kolik podle teorie Burghese a Lawlinga vede k dokonalému sebepoznání.
Googlujete Burghese? Dobře, toho jsem si taky vymyslel. Žádný Lawling neexistuje. K dokonalém sebepoznání určitě vede nějaké schodiště, ale netuším, kolik má schodů.
Fakt ne.
A lidem, kteří tvrdí, že přestali pít a jejich životy se staly dokonalými, nezávidím. Protože až si na to zvyknou, a budou chtít mít své životy zase o něco dokonalejší, nebudou moct udělat nic. Na rozdíl ode mě. Já vím, že stačí přestat pít.
Někdy. Nikdy. Kdykoli. To je nádherné spektrum možností.
Přece jsem vám říkal, že budu pozitivní.
Přečteno jedním dechem. Tedy vlastně jedním lokem. Přesně jak říkáte. Je krásné mít tu možnost stát se lepším...
Parádní! Díky!