Stručný úvod do teorie zdravení

Zápisky radostného pesimisty

Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. Takže když jsem nedávno šel s jedním známým po Kampě, a proti nám šel člověk, který mi byl povědomý, tak jsem se usmál a řekl jsem: “Nazdar!”

On vypadal lehce překvapeně, ale odpověděl, a taky něco jako: “Nazdar!”

Šli jsme dál, a hned jak byl ten chlápek pryč, se můj známý ptá: “Ty ho znáš?”

“Koho?”

“Toho člověka, s kterým ses zdravil.”

Překvapilo mě, že z toho dělá tak velkou věc. Přece jsme se jen pozdravili. Na tom není nic pozoruhodného.

“Jasně,” odpověděl jsem.

“Odkud?”

To už mi bylo divné. “Nevím. Jak si to mám pamatovat? Asi se známe od vidění. Nejspíš jsme si spolu dali pivo ve Mlejně.”

Mlejn je známá hospoda na Kampě.

“Fakt?”

Panebože, říkám si, o co tady jde? Ale to se už můj známý ptá: “Víš, jak se jmenuje?”

Nevím, odpovídám zase. Přece jsem říkal, že jsme si dali pivo v hospodě. Jen jsme si pokecali. A teď se zdravíme. Není nic divného, že neznám jeho jméno.

“To byl Orlando Bloom! Ten herec”, řekl můj známý.

A já říkám: “No ty vole!”

Nepíšu to, aby…