Sprchujete se ráno, nebo večer? Nebo dvakrát denně? A je sprcha místem, kde dostáváme ty nejlepší nápady? To jsou plus mínus intence, v kterých o téhle “instituci” většina z nás přemýšlí. Nikoli jako o něčem, co má svou historii, dokonce pozoruhodnou a dramatickou.
A ono jo.
Sprcha má v té historii dokonce jména, patenty a data. Vynalezli ji lékaři, ale nešlo jim o čistotu. Aspoň ne původně.
Vlámský lékař Jan Baptista van Helmont popsal v 17. století v knize Ortus medicinae případ spoutaného šílence, který se utrhl z řetězu, skočil do jezera, málem se utopil, a když ho vytáhli, pomatení mysli bylo pryč. Léčebná metoda byla na světě: pacienta ponořit do ledové vody, nechat ho v ní pokud možno “až k momentu utonutí”, a pak ho vytáhnout. “Bláznivou myšlenku” podle Van Helmonta neměla zabít voda, ale blízkost smrti.
Nefungovalo to.
V 18. století další učenci proto přišli s novou teorií: šílenství v hlavě vzniká horkem a zánětem, který je třeba ledovou vodou ochladit. Místo ponořování do vody t…
