"Stanice Symptom Jiřího z Poděbrad. Prosíme nevystupujte!"

Revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad, vizualizace, MCA atelier

Vůbec nerozumím tomu, jak se opravují a staví náměstí, případně parky. Intuitivně se mi to nezdá moc těžké, stejně jako nepovažuju v jednadvacátém století za nějak ohromný inženýrský problém udělat jeden výtah do hloubky pár desítek metrů.

Ale můžu se mýlit.

Netuším ani to, jaké jsou možnosti při volbě stromů, které se vysazují ve městech s podmínkami Prahy, a vůbec netuším, jestli ty, které vybrali na Náměstí Jiřího z Poděbrad, jsou ty pravé. Třeba jo.

A konečně, nemám nejmenší ponětí, jestli půl miliardy korun je na tuhle věc hodně nebo málo. Intuitivně se mi to opět může zdát hodně, ale nikdy jsem ještě žádné náměstí neopravoval.

Což píšu proto, že se nechci účastnit hádek a debat o tom, jestli se ve středu otevřené náměstí povedlo hodně málo nebo hodně moc, a jestli ten koncept je špatný. Nehodlám na tom náměstí trávit hodiny času, takže nemám až tak přehnané nároky.

Ale průměrně dvakrát denně přes to náměstí chodím, a byl bych radši, kdyby bylo hezčí. Ale tak to máte se vším, taky bych byl radši, kdyby byli vždycky hezčí lidi v tramvaji, včetně mě, ale člověk nemůže mít přehnané nároky.

Plus si myslím, že existuje stará poučka, která říká, že nejlepší mapu cestiček v každém parku vytvoří návštěvníci, nikoli architekti a inženýři, a možná si projektanti mohli v minulosti všimnout (podle vyšlapané trávy), že lidé by od kotela do rohů s Vinohradskou chtěli chodit diagonálně.

Jistě, tento problém hodně řeší to, že velká část náměstí je bez trávy, ale i tak mohli inženýři ty zbylé cesty vést tak, jak si to lidé žádají. Uvidíme určitě nejpozději do podzimu, že nám to tam občané zase vyšlapají.

Dětské hřiště za kostelem u křižovatky s Lucemburskou je hezké, ale zdá se mi příliš malé. Je to spíš takový ornament než užitečná věc, což jen tlumočím názor své ženy, která tam chodí s našimi vnuky. A prý není ani dobrý nápad to, že v pískovišti kolem prolézaček jsou kameny, což esteticky vypadá dobře, ale blbě se na to padá. Zejména dětem a hlavou napřed.

Ale opět zdůrazňuju, že nemám příslušné vzdělání, a stavbě dětských hřišť se na vysokých školách určitě věnuje minimálně semestr. Když mě přestane bavit AI, možná si ho pak střihnu v důchodu na univerzitě.

Takže abych to shrnul: absolutně nedokážu hodnotit to, co Praha 3 s vekou slávu odhalila. Jediné, co posoudit dokážu, je čas. A já bych prostě po dvou a půl roce toho, že to náměstí byl hnusné a zcela “nepoužitelné”, čekal něco o malinko lepšího.

Ono to navíc nebylo jen tu zmíněnou dobu: už předtím se budoval výtah do metra, a staveniště je na náměstí od září 2021, a v roce 2023 bylo jedenáct měsíců zavřené metro.

A vlastně, čekal bych aspoň to, že když už to tak dlouho trvalo a to otevření je taková sláva, že náměstí aspoň otevřou celé a najednou. Ale vedle kostela směrem k Vinohradské je stále veliký kus trávníku za plotem a na konci za kostelem se pak stále něco staví. Takže minimálně z jedné strany je to nedodělané a protivné.

Panebože, copak to nikdy neskončí? Jak říkám, nezblázním se z toho a je milión důležitějších věcí. To náměstí není problém, jen symptom.

Zatímco na náměstí se vrtalo, bagrovalo i betonovalo, tak tu vznikl i jeden nový podnik. Lépe řečeno asi jich tu vzniklo mnohem víc (i zkrachovalo), ale ten, o kterém píšu, otevřel letos na jaře.

Automat Matuška pod taktovkou Ambiente a nechybujícího Karpíška je další dokonalý stroj na peníze. Z hlediska logistiky a služeb tam není nic špatně, jede to bez chybičky, a je jedno, jestli jste pivař, nebo jen jdete kolem. Je to dokonalá součástka fungujícího kapitalismu.

To, co se poslední roky děje na námestí, je bohužel jen utrápený, hodně špatně fungující polosocialismus. Můžeme si stokrát říkat, že Praha je dnes jedním z nejrychleji rostoucích a nejdražších evropských měst. Nakládat s veřejnými penězi je těžké, a dobře to neumí nikde na světě. Ale my Češi jsme v tom stále extra špatní.