Stalo se v Brně! (Slibuju, že tenhle vtip ještě neznáte, a vlastně to ani není vtip.)

Foto spíš ilustrační, asi 200 metrů od Bratislavské.

Bouchnou dveře, je slyšet, jak se zatřese jejich skleněná výplň. “Stůj, ty zmrde!”, zakřičí mladá, možná třicetiletá žena.

Vracím se z běhu v Lužánkách, je slunečné a chladné nedělní ráno v Brně. Než se stihnu rozhlédnout, co se děje, proběhne kolem mě cikán v černé bundě a s batohem v náručí a těsně za tím mladá, asi třicetiletá žena.

Výrazně pomalejším tempem za nimi popobíhá postarší chlápek ve zmačkaném černém mundůru.

Jen chvíli trvá, než mi dojde, k čemu jsem se tu přichomýtl. Jsem na začátku Bratislavské ulice, o které jsem do tohoto víkendu nevěděl, že nemá zrovna nejlepší pověst. Ti tři postupně vyběhli z Alberta. Ona prodavačka, postarší chlapík zaměstnanec ostrahy, takzvaný černý šerif.

Ano, známe je všichni, ze supermarketů známých značek. Ale dneska je to poprvé, co někoho z nich vidím udělat rychlejší pohyb.

Ne nějak významně rychlejší, ale přece jen.

Vzápětí vybíhá ze dveří druhá prodavačka, ta drží v ruce mobilní telefon. Říka do něj: “Ano, běží pryč po Bratislavské,” takže asi mluví s policií.

Jsem sice ve sportovním, ale ti první dva běží rychleji než já. Chvíli přemýšlím, jestli nemám sáhnout do zbytku sil a sprintovat za nimi. Možná bych zloděje doběhl. Ale zároveň si říkám, jestli mé vztahy k řetězci Albert jsou na té úrovni, abych si v Brně hrál na supermana.

Takže jen mírně zrychlím a vyrovnám tempo s pronásledovaným a pronásledovatelkou, ne že bych měl nějaký plán, nebo mě hnala zvědavost, ale asi kdyby potřebovala pomoct. Stejně z toho nemám dobrý pocit. A zároveň obdivuju její odvahu, protože se dá těžko odhadnout, co bude následovat, když kluka v černém doběhne.

Nevypadá nebezpečně, spíš má výraz, že je mu všechno jedno, a jednou se dokonce ohlédne a zakřičí, že všechno samozřejmě (samozřejmě!) zaplatí.

Po jedné křižovatce a pár domech vběhne do jednoho z nich, s oprýskanou fasádou, a za ním se zabouchnou plechové dveře. Prodavačka celkem rozumně zůstane před nimi na chodníku. Černý šerif se zastaví dokonce opodál.

Tím to zřejmě končí, takže ani nezastavuju a pokračuju dál svým běžným “seniorským” tempem do hotelu.

Mám k tomu tři věci:

1) Měl jsem zkusit zloděje dostihnout? Pomohlo by to něčemu? (Občanský pokus dojít spravedlnosti, například?) Co byste udělali vy? (Napište do komentářů, jestli chcete.)

2) Bratislavská je opravdu ulice se špatnou pověstí, asi čtyři lidi se v Brně během víkendu divili, že jsme si se ženou koupili hotel právě tam. A když jsme řekli, že se to stalo omylem a tedy náhodou, jedna naše známá se zeptala: “Proč jste se tedy v pátek večer neotočili a nešli jinam?” To jsme udělat mohli, ale nemohli jsme tušit, že se tam budeme po setmění opravdu cítit nepříjemně. PLUS: nepomohlo by, kdyby se tam občas prošli policisté nebo městští strážníci, které naopak v centru vidíte na každém kroku?

3) Neměla by bezpečnostní agentura “dodat” do supermarketu v takové ulici jako ochranku člověka, který je ve formě, je mu třicet a jehož koníčkem je chození do posilovny? Většinou takové lidi mezi zaměstnanci mají. Plus: proč supermarkety vlastně tyhle lidi ve svých pobočkách potřebují? Napadá mě, že by to mohlo být například naplnění podmínek pojištění (??), protože nic užitečného jsem tyhle lidi opravdu nikdy dělat neviděl. Ani dneska.

K tomu ještě jeden podotek: opravdu jsme se v Bratislavské ubytovali omylem. Asi před rokem jsme se ženou v Brně objevili hotel, který jsme si zamilovali a kde bydlíme skoro vždy. Jmenuje se EFI Spa, je kousek od centra, má vynikající welness a velmi dobrou restauraci, nemluvě o vlastním pivu.

Tam jsme chtěli spát i tentokrát. Jen jsem zapomněl, že EFI má v Brně hotelů víc, a omylem kliknul na EFI Palace (ne webových stránek má jako hlavní ne náhodou fotku pořízenou z vnitrobloku). Ještě se pamatuju, že jsem ženě říkal, že mají “překvapivě dobré ceny”. Inu, nakonec jsme v pátek dojeli do Bratislavské.

Palace je vzdušnou čarou méně než 500 metrů od Spa, je o poznání méně komfortní, ale rovněž velmi příjemný a elegantní, a restaurace je taky srovnatelná. Jen je na blbé ulici. To jméno “Palace” je vzhledem k adrese hodně ironické.

Chápu tu logiku: dobrá poloha udělá z Bratislavské výhledově skvělou adresu. Už teď se tu polorozpadlé činžáky střídají s hezkými bytovými bloky, na začátku Bratislavské je prý nejlepší brněnská pekárna Chleba, podle brněnské insiderky, spisovatelky Lenky Požárové se tu rozjíždějí další zajímavé projekty.

Gentrifikace zafunguje, to je jisté. Jen to možná trvá déle, než si majitelé EFI mysleli, a mám ocit, že to jejich značce nedělá úplně dobrou službu. I proto, že jinak to dělají výborně.

Omlouvám se za klamavý titulek, ono se v Brně vlastně nic nestalo.

Když jsem pět minut vstupoval do hotelu, a těšil se na snídani, policie do Bratislavské ještě nedorazila. Místo ní kolem mě projel vozík Kofi Kofi, oblíbené značky kávy brněnských hispsterů, vyrážející zřejmě na své stanoviště. 

Na elektrickém kole ho vezl asi třicetiletý, dobře vyhlížející muž, v klobouku a elegantně oblečen, v brýlích s výraznými obroučkami a s divoce nakrouceným knírem.

Vítejte v Brně.