Promiňte, říká "zakázaný komik" Louis CK. A nemyslí to ani trochu vážně

Louis CK se ptá diváků v Madison Square Garden, jak se v poslední době mají. Naráží samozřejmě na pandemii a s ní spojená omezení, ale zároveň i na svou osobní situaci už před covidem. “Jaké to je, když nemůžete dělat svou práci, jít ven a ukázat se před ostatními? Vítejte v mém světě!”, říká. 

Čtyřiapadesátiletý komik patřil k nejslavnějším a nejlépe placeným lidem ve své branži. V roce 2017 se však ukázalo, že chtěl po několika ženách, aby se dívaly na to, jak masturbuje. Některé z nich to pak označily za sexuální obtěžování. A to byl konec do té doby famózní kariéry muže, který se narodil v Americe, ale je původem napůl Mexičan a napůl maďarský Žid, a dlouho byl mnoha lidmi považován za nejvtipnějšího komika světa.

Poté, co vyšel článek o skandálu na podzim 2017 v New York Times, se Louis CK omluvil (podle svých kritiků nedostatečně), a na několik měsíců se zcela stáhl z veřejnosti. Asi po roce se začal sporadicky objevovat v klubech, nejen v New Yorku, ale i v dalších amerických městech, ale skoro vždy to bylo spojeno s kontroverzemi a skandály.

V roce 2018 unikla nahrávka, kterou pořídil divák jednoho z jeho představení. Ani to se neobešlo bez kritiky, mimo jiné kvůli jednomu z vtipů, ve kterém si Louis CK dělal legraci z obětí střelby ve škole v Parkladnu na Floridě. 

“Vážně? On masturbuje před ženami, a ještě má tu drzost dělat si legraci z toho, že ve školách umírají nevinné děti?”, ptali se mnozí. A přitom to byly přesně ty vtipy, které předtím milovali, a říkali, že je to “typický Louis CK”, komik, kterému není nic svaté. Ale najednou to bylo šokující a nepřijatelné.

V roce 2019 odehrál Louis CK řadu zahraničních představení, také v Bratislavě či ve Varšavě. Další plánované turné bylo zrušeno kvůli pandemii. V roce 2020 vydal Louis CK speciál s názvem Yours Sincerely. Není na Netflixu ani HBO (jako jeho předešlé televizní speciály), ale koupit si ho lze přímo na jeho webu.

Minulý týden vydal Louis CK další speciál, s názvem Sorry. Natočil ho před živým publikem ve zmíněné Madison Square Garden letos v létě. Mluví v něm samozřejmě o sobě, také o pedofílii nebo diskriminaci tlustých lidí, a o pandemii. 

A je to právě reflexe covidové doby (a samozřejmě stárnutí a smrti, což je téma tohoto komika už mnoho let), které z alba a představení Sorry dělá nejlepší standupový speciál letošního roku. A rozhodně nikoli proto, že by konkurence byla slabá: například Dave Chapelle či Michael Che představili i letos, kdy možnosti byly kvůli covidu stále omezené, skvělé show.

Ale Louis CK je v Sorry lepší, aspoň pro mě. Chápu, že se jeho humor nemusí líbit každému. Ale pro “bílé heterosexuální muže” (schválně používám toto klišé, byť jen napůl ironicky), kteří jsou plus mínus jeho věku, neexistuje žádný komik, který se dokáže tak přesně pohybovat po hranici mezi “nekonečně laciným” a “naprosto nepřijatelným”. 

Čekáte na špatný krok, buď tím, anebo oním směrem, ale on nepřijde. Je to chirurgicky přesná analýza toho, co prožívá. A jakkoli většina z nás (myslím teď “bílých heterosexuálních mužů středního věku”) neprovádí nevyžádanou masturbaci před svými kolegyněmi či cizími ženami, dokážeme v jeho humoru dohledat to, co prožíváme a co nás fascinuje, skličuje nebo rozesmívá.

Radost z toho sledovat Louise CK není daná tím, že by šlo o zakázané ovoce. Takzvaná “cancel culture” je do značné míry konstrukt, který média zveličují a mnozí tvůrci jím vysvětlují (sami sobě i ostatním), proč nemají úspěch nebo proč se jim nedaří. Pravda je taková, že se mění vkus běžného publika, a část mladé generace se úzkostlivě vyhýbá tomu, co by někoho mohlo urazit nebo se ho dotknout. Jednoduše řečeno, nesmějí se vtipům, kterým se smějeme my starší. Některé firmy vycházejí tomuto trendu vstříc, jiné naopak ne, avšak pro oboje to je byznysplán, nikoli boj za svobodu nebo lepší svět. Jde o peníze, jako vždycky.

Louis CK je “zrušený” v tom smyslu, že se neobjevuje v televizi, nespolupracuje s velkými mediálními či zábavními firmami, a ti, kteří pořádají jeho představení ve svých klubech či sálech, obvykle čelí kritice. Ale to neznamená, že Louis CK nemůže vystupovat nebo prodávat své produkty.

Ostatně jeho speciál z roku 2020 má nominaci na cenu Grammy (zda ji získá, se ukáže 31. ledna 2022), sem tam se s ním objevují rozhovory v mnoha médiích, a půlminutová reklama na speciál Sorry běžela v nejsledovanějším komediálním pořadu v Americe v sobotním Saturday Night Live na televizi NBC tuto sobotu. Viděly ji milióny lidí. To není vizitka “zrušeného” ani “cenzurovaného” umělce.

Je férové připomenout, že skandál nejenže otočil život Louise CK vzhůru nohama, ale přinesl mu i výrazné finanční ztráty. Jeho celovečerní film, který krátce předtím v roce 2017 představil na festivalu v Torontu, se nikdy nedostal do distribuční sítě. Komik přišel o svého manažera, agenta i mnoho kolegů, kteří veřejně prohlásili, že už s ním nikdy nebudou pracovat.

Avšak když teď vydává už druhé standupové album “v klatbě”, stejně se najde spousta kritiků a lidí, kteří tvrdí, že by měl “zalézt” a neprovokovat. To nechápu. I pro toho, kdo komikovy činy odsoudil jako nepřijatelné, přece musí být zajímavý pohled do jeho duše. Louis CK byl vždycky mimořádně nadaný, s darem vidět věci, které my ostatní nevidíme. A jestli byl zajímavý a vtipný předtím, teď platí obojí aspoň desetkrát víc.

Nové album je zajímavé ještě z jednoho důvodu: jeho prodej testuje pro mnoho dalších komiků, jestli pro jejich kariéry (a taky peněženky) není lepší než smlouva s Netflixem či HBO. Samozřejmě pokud se nejmenujete Dave Chappelle nebo Ricky Gervais. Ale pro většinu i těch nejpopulárnějších komiků je dnes spolupráce s “giganty” riskantní a neuspokojivá.

Shodou okolností přichází premiéra speciálu Sorry přesně 10 let poté, co sám produkoval natáčení speciálu “Živě v Beacon Theatre” a v prosinci 2011 pak prodával přístup ze své webové stránky. Tehdy to byl unikátní “experiment”, a podle New York Times (které o něm v té době ještě psaly), si za první čtyři dny nahrávku stáhlo nebo sledovalo online přes 100 tisíc lidí. Jen v prosinci 2011 tak na prodeji vydělal milión dolarů. Představení Sorry tak pouze navazuje na to, co si už vyzkoušel a co mu fungovalo ještě předtím, než Netflix začal točit vlastní pořady a filmy. Liší se jen cena: před 10 lety jste zaplatil pět dolarů, dnes chce “zakázaný umělec” už deset.

Nebudu kazit případný zážitek citováním žádných vtipů. Ano, nechť zazní varování pro slabší povahy, že se mluví o pedofílii, sexuálních polohách i o řitním otvoru (a taky o tom, co má čitní otvor společného se znělku z filmových bondovek). Louis CK v emailu, který rozeslal fanouškům, slíbil, že se “minimálně čtrnáctkrát zasmějí”. Můj názor je, že je to příliš konzervativní odhad.