Nahoře na Queen’s Road je horko a rámus, dole na Des Voeux Road taky, a ve čtyřpatrové betonové krabici mezi nimi se prodává maso. Tržnici ve stylu Bauhausu tu otevřeli 1. května 1939 jako nejmodernější stavbu v kolonii: funkcionalismus, moderní okna a dvůr uprostřed, aby dovnitř mohly světlo a vzduch. Světlu se to daří, čertsvému vzduchu spíš ne.
Fan Ho tu stojí už hodinu. V roce 1959 je mu sedmadvacet. Před deseti lety přijel ze Šanghaje s rodiči. Byli mezi statisíci těch, kteří usoudili, že komunismus je lepší sledovat zvenku než v něm žít. Město se od té doby nafouklo skoro na tři miliony lidí. Podmínky jsou drsné. Bydlí se na střechách a v chatrčích. Když na Vánoce v roce 1953 lehla popelem uprchlická osada Shep Kip Mel, začala koloniální vláda stavět sedmipatrové nouzové bloky z betonu.
Čína se mezitím chystá k Velkému skoku, který Mao vymyslel proto, aby předehnala Británii. A když místo toho čínský kolos škobrtne a v hladomorech začnou umírat desítky miliónu lidí, přižene se dal…
