Šel jsem nakoupit ... a omylem nastoupil do stroje času

Víc než deset let máme na Lipně v jižních Čechách malý byt. Miluju to tam, protože je to jedno z mála míst v Česku, které kombinuje vodu a hory. Zároveň je to kousek do Rakouska, kde jsou skvělé restaurace a obchody.

Snad jen dvě věci jsou na Lipnu iritující. Tou první je cesta z Prahy. Pamatuju se (matně, a nemám chuť hledat podrobnosti), jak se v devadesátých letech řešila dálnice z Prahy do Rakouska.

Rakušáci tehdy slíbili, že ze “své strany” připraví napojení na dálniční síť plus mínus do deseti let. V té době se mi to zdálo jako nekonečno. A taky urážka: vždyť jsme si v roce 90 mysleli, že Rakousko doženeme do dvou let, do pěti předeženeme a nejpozději v roce 2000 se vyrovnáme Němcům.

(Upřímný, dlouhý smích.)

Rakušané své dálnice ve slíbené době k českým ranicím přiblížili. Česko nebylo schopné za 34 let udělat - co se týče cesty z hlavního města směrem na jih - ani solidní okruh kolem Benešova.

Jinými slovy, z Prahy se do země, která vůbec jako první ze “Západu” otevřela hranice lide…