Jeden z důvodů, proč jsem začal vařit, je to, že nejde cestovat. Díky pandemii jsem si uvědomil, že jídlo a pití mám s cestováním spojené skoro nejvíc. Víc než nějaké památky, které jsou stejně jen hromadami cihel nebo kamení, a můžete si je prohlédnout na Instagramu. Jídlo u počítače neochutnáte. S lidmi v baru si přes telefon nepopovídáte.

Mám rád německou kuchyni, protože se v mnohém podobá té české, jen je trochu chladnější a zároveň sofistikovanější. A akcentuje dvě suroviny (či potraviny), které mám rád, a které česká kuchyně nikdy až tak nedocenila. Buřty a zelí. A řeč bude o zelí. Odhodlal jsem se k vaření jídla, které patří složitostí tak trochu do kuchařské vyšší dívčí. Ale co už, vařím skoro tři měsíce, tak si něco složitějšího můžu dovolit. Je to tzv. saurbraten neboli kyselá pečeně.

Pokud tohle jídlo znáte, tak víte, že je to německá příbuzná české svíčkové. “Kyselá pečeně” je ovšem germánsky přísnější a ráznější. Chybí jí hebkost a sametovost české smetanové omáčky. Ale na…