Jaký je den? Jerry Moriarty neuznává dělení dnů na pondělí nebo středu. Když se ho zeptáte, jaký je den, odpoví, že něco po půlnoci. Ano, víme jaký je rok. Tedy ne přesně, ale určitě je to některý ze začátku jednadvacátého století. Možná 2002, nebo 2003.
A je něco po půlnoci.
Výhled z okna je na Západní 28. ulici na Manhattanu. Město venku se ještě nevzpamatovalo z 11. září. Ve zprávách se mluví o válce proti teroru, na jižním cípu Manhattanu zeje díra a všichni říkají, že nepůjde jen tak zacelit. Ta skutečná i imaginární. Ale pletou se, v tomhle se lidi vždycky pletou.
Všechno jde zacelit.
Uvnitř, ve starém loftu s regulovaným nájmem, sedí čtyřiašedesátiletý muž v havajské košili na nemocničním invalidním vozíku. Není invalida. Jen zjistil, že se v tom vozíku dá pohodlně pojíždět podél velkého obrazu sem a tam. Už antičtí sochaři věděli, že umění je do značné míry logistika.
Maluje od půlnoci do tří. Bez brýlí, schválně. „Bez brýlí dokážu vyhrát nad očima,” říká. Dokáže vyhrát nad očima? …
