Říkejte ostatním, že je máte rádi. A klidně můžete lhát

Zápisky radostného pesimisty.

Rozhodl jsem, že budu víc pozitivní. Což ale nic nemění na tom, že mě ani trochu nezajímá, co si myslíte. Ano, teď mluvím k většině z vás, kteří čtete tenhle text.

Jedna z největších chyb,. které v životě děláme, je to, že se necháme přesvědčit o tom, že je důležité, co si o nás myslí lidé, které neznáme a nic o nich nevíme. Není to důležité. Ani trochu.

Esencí tohoto světa bezcenných názorů byly vždycky komentáře pod články na zpravodajských serverech.

Mám k tomu takovou historku. Před pár lety mně zavolal jeden kamarád. Pracuje v úplně jiné profesi než já, a když se čas od času vidíme, tak se vždycky spíš bavíme o jeho práci, protože mi přijde zajímavější než ta moje.

Tentokrát ovšem můj kamarád zněl v telefonu znepokojeně.

“Jsi v pořádku?”, zeptal se, a byl to takový ten tón, jaký si představuju, že by měli lidé, kdyby se dozvěděli, že jsem seděl v letadle, kterému se za letu vzňal motor a přistálo nouzově s několika zraněnými na palubě.

“Prosím tě, řekni mi, jsi v pořádku?”

“Proč bych ne…