Reverzní snobství? Láhev vína za pade a ztlumený termostat #27

(22/9 - Cestou na představení v Budějovicíctam jsem se stavil v Lidlu a kromě běžného nákupu koupil také láhev levného novozélandského pinotu. A napsal text, který jsem měl už asi týden v hlavě.)

Dovolte otázku, než začnete číst. Koupili byste si dnes odpoledne v nějakém pražském supermarketu láhev vína za padesát korun? Pokud se kroutíte a šklebíte, a máte na jazyku větu: “To ses snad zbláznil?”, pak tenhle článek je přesně pro vás.

Ale ještě než začnete číst, skočte si pro to víno. Jestli bude bílé, tak si ho vychlaďte, a jestli červené, otevřete ho a nechte vydýchnout. Říkáte, že je to u takhle levného vína nesmysl? Další důvod číst dál.

Hotovo?

Nalijte si skleničku a pusťte se do čtení. Jste připravení? Takže se napijte, poválejte víno “za pade” na patře a zavřete oči. Představte si vinice, zalité slunečními paprsky, kde hrozny zrály a kde je trhaly prsty brigádníků.

Představte si sympatického vinaře, který vše sleduje ostřížím pohledem, připravený nabídnout to nejlepší, co slunce a půda mohou nabídnout. Mimořádný mok s božskými parametry

Už jste se napili? Dobře, můžete číst dál. A začneme zostra, tedy citáty.

• Žádná láhev vína by neměla stát víc než deset dolarů.

• Jestli je víno levnější než balená voda, neznamená to, že víno je špatné, ale že voda je předražená.

• Vinaři jsou nejufňukanější lidi, kteří existují.

To jsou slova muže, který ukázal, že jediným, co opravdu činí vinařský byznys tak lukrativním a exkluzivním odvětvím, je snobství bohatých lidí. Fred Franzia neměl nic proti bohatým lidem. To se v Americe nenosí. Sám chtěl zbohatnout, a povedlo se mu to.