Recitál zpěváka Bláhy

Další povídka z fleku.

Operní sólista Bláha přijel do Olomouce odpoledním vlakem. Měl kostkovanou šálu a kostkovanou čepici zvanou baskický baret, což mu dávalo vzezření nezávislého intelektuála. Nebo to si aspoň samozřejmě myslel, byť v pětapadesáti si zároveň připadal už trochu unavený a opotřebovaný.

Ne však dnes! V krásném sále v centru města měl recitál, na který se těšil.

Organizátor ho přivítal zdvořile, byť chladně. "Jsou prodané tři lístky," řekl.

"Tři lístky?", zopakoval Bláha nevěřícně. Cítil, jak mu rudnou tváře. "To je vtip?"

Organizátor pokrčil rameny. "Bohužel. Včera byly čtyři, ale jeden vrátili."

Bláha přemýšlel, jestli má právo být naštvaný. Samozřejmě, nebyl bůhvíjaká hvězda. Ale měl odzpíváno, jak se říká. Sólové koncerty v Rudolfinu, sem tam nějaké to účinkování i ve velkých světových sálech.

"Zrušíme to?", zeptal se organizátor. "Honorář vám samozřejmě vyplatíme."

"Ne," zavrtěl hlavou Bláha. "Zazpívám. Pro ty tři lidi."

Organizátor se pousmál způsobem, který Bláhu rozčílil ještě víc. Jako by…