Indické restaurace nabízející curry byly v sedmdesátých letech v Británii něco jako vietnamské večerky v Česku v devadesátých letech. V zemi, kde taxikáři nadávali na přistěhovalce a většina lidí se na ně dívala skrz prsty, si získaly srdce zákazníků: kvalitní službou, spolehlivostí a pracovitostí svých majitelů.

V obou případech se to ukázal být celkem dobrý způsob, jak vymýtit latetentní i skutečný rasismus.

Takže i proto na otázku: “A jaké typicky britské jídlo si máme dát?”, dostanete dnes v Británii jednu z následujících tří odpovědí:

a) anglickou snídani

b) fish and chips

c) kuře tikka masala.

Počkejte, namítnete, my jsme mysleli nějaký tradiční, opravdu britský pokrm. A Brit, s kterým se bavíte, se dlouze zamyslí, a pak řekne: “Máte pravdu, snídaně není technicky vzato konkrétní pokrm. Napište si místo toho Shephard’s Pie.”

“Ne,” zvoláte, “ta snídaně je úplně v pořádku. Ptám se proto, že se mi zdá … není kuře tikka masala spíš indické jídlo?”

Odpověď zní: není. Nebo minimálně ne tak d…